Kdo vlastně ovlivňuje výsledek voleb?

Vyšetřování ruského vměšování do amerických prezidentských voleb dospělo konečně k závěru. Třináct Rusů a tři ruské společnosti byly obviněny z nelegálního zasahování do prezidentských voleb v roce 2016. Jejich cílem prý bylo:

rozšiřovat nedůvěru v kandidáty a politický systém jako takový.

Obvinění údajně podporovali Trumpovu kampaň, znevažovali Hilary. a také očerňovňovali republikánské kandidáty Cruze z Texasu a Rubia z Floridy. Cizincům je samozřejmě zakázáno snažit se ovlivňovat federální volby. Jejich činnost údajně poškodila Clintonovou.

Obvinění vytvořili účtů na sociálních sítích s použitím falešných osobních údajů. K tomu prý částečně využívali počítačovou infrastrukturu na území Spojených států.

Nicméně žádný Američan nebyl vědomým účastníkem tototo komplotu a ani nedošlo k ovlivnění výsledku voleb (což, mimochodem, popírá předchozí tvrzení o poškození Clintonové).

Mimo to padlo obvinění z bankovního podvodu a zcizení identity.

To jsou míň než hubené výsledky více než rok trvajícího vyšetřování. Blamáž, chtělo by se říci.

Ve skutečnosti nejde o Rusko, jde o Trumpa. Vyšetřování začalo ještě za Obamovy éry a jeho cílem zřejmě bylo paralyzovat Trumpa. Problém byl v tom, že se jednalo o vyšetřování kontrarozvědky, nikoliv o kriminální vyšetřování. Proto mělo zůstat v tajnosti. Jenže FBI se nijak netajil s tím, že vyšetřuje Trumpovu kampaň. V tuto chvíli měl šéf FBI Comey veřejně ujistit Trumpa, že on sám není vyšetřován.

K tomu nedošlo a za situace, kdy se po mnoho měsíců neobjevoval žádný důkaz o zločinu, Trump byl soukromě ujišťován, že není vyšetřován, ale navenek se FBI tvářila, jakoby se udál nějaký strašný zločin, v němž prezident figuruje, Trump Comeyho vyrazil. Nicméně vyšetřování nezastavil, ačkoliv na to měl právo.

Následně došlo k ustanovení zvláštní rady pro vyšetřování, podle McCarthyho nelegálního, protože k němu nebyl řádný důvod. Neexistovaly žádné důkazy, ani silné podezření, že byl spáchán zločin. Ustanovení této rady však umožnilo pokračovat ve vyšetřování. Přitom případ „úmluvy s Ruskem“ vyzníval stále více do ztracena.

Byl tu ale další bod vyšetřování, obstrukce. Narozdíl od tajných dohod s Ruskem je obstrukce zločinem a spadá do kompetence zvláštní rady. Staly se dvě události, na základě kterých by teoreticty bylo možné obvinit Truma z obstrukce, tedy bránění spravedlnosti nelegálními prostředky (např. pokus o uplácení svědků v Nixonově aféře). První byla žádost o zastavení vyšetřování Flynna, poradce pro národní bezpečnost, druhou byl vyhazov šéfa FBI Comeyho.

K tomu McCarthy poznamenává, že je v pravomoci prezidenta zastavit vyšetřování, jakkoliv se to nemusí zdát vhodné, takže těžko mohlo dojít k porušení zákona. Navíc vyšetřování nakonec pokračovalo a Flynn byl stíhán, aniž by do toho prezident více zasahoval.

Stejně tak smí prezident zastavit vyšetřování ruského vměšování. Může-li to udělat v případě kriminálního vyšetřování, tím spíš může zastavit vyšetřování kontrarozvědky, jehož cílem je prezidenta informovat o potenciální zahraniční hrozbě, nikoliv o kriminálním činu. Comey však byl vyhozen z jiného důvodu: veřejně tvrdil, že je prezident podezřelý, zatímco ho soukromě ujišťoval, že podezřelý není. A jak už bylo řečeno, vyšetřování ruského vměšování pokračovalo i po Comeyho odchodu.

Trump tedy použil legálních prostředků, což podle McCarthyho znamená, že nemůže být obviněn z obstrukce. Zdá se to být logické, nicméně ohledně tohoto bodu nepanuje shoda. Jiní tvrdí: přestože jednal legálně, může být obviněn z obstrukce.

Ať je to, jak chce, považuju za jisté, že cílem bylo a je bránit Trumpovi v uskutečňování jeho programu všemi prostředky. Ačkoliv je demokracie liturgií liberalismu, není liberálům dost svatá, aby respektovali výsledky volebních procesů. O tom už jsme se mnohokrát přesvědčili.

Reklamy

Americkému senátorovi nevoní anglo-americké dědictví

Steve Sailer nedávno upozornil na tweet amerického senátora Briana Schatze, který se pohoršuje nad použitím výrazu anglo-americké dědictví. Stalo se tak v reakci na řeč státního návladního Jeffa Sessiona na shromáždění šerifů, ve které Session poznamenal, že úřad šerifa je kritickou součástí anglo-amerického dědictví vymáhání práva.

Sailer upozorňuje na židovský původ Schatze a jeho rodiny, nicméně mám dojem, že podobný nesmysl by bez problému vypustil do světa i čistokrevný (Anglo)Američan.

Možná má pravdu hned první komentář pod článkem, který tvrdí, že někteří lidé považují americký právní systém za plod Francouzské revoluce a nikoliv anglické tradice „common law“.

Uvádím pro ilustraci, jak hlubokou nenávist chovají někteří Američané vůči historii své země a jakým způsobem se v této zemi funguje politická korektnost.

Velká hra pokračuje

Když jsem si přečetl o americkém útoku v Sýrii a vyjádření Donalda Trumpa k němu, napadlo mě, že Trump je dost impulzívní. Něco ve stylu „napřed střílej, pak se ptej“. Jak si mohl být tak jistý, že za chemickým útokem stojí Asad? Klasické cui bono příliš neukazuje Asadovým směrem. Zapomněl snad na Bushovi peripetie s neexistujícími zbraněmi Saddáma Husajna?

Jenže ono je vcelku jedno, kdo předchozí chemický útok nařídil. Mohl v tom mít prsty někdo jiný, ale klidně to mohl udělat sám Asad nebo některá pomstychtivá šarže v jeho armádě. Každopádně výsledkem je, že Rusko, které se snažilo vybudovat pozici velmoci mírotvorce a obránce řádu, vypadá teď jako spoluviník nebo přinejmenším jako nekompetentní, protože nedokáže udržet svého poskoka Asada v patřičných mezích.

Amerika tohoto zaváhání využila a ukázala, že Rusku nedovolí beztrestně si budovat vlastní pozici na úkor amerických zájmů. Proto se mi zdá, že Trump klame tělem. Někdy plácá jako venkovský hňup, ale zřejmě dobře ví, co dělá. Narozdíl od neschopného Obamy se s ním bude muset počítat i na mezinárodní scéně.

Taky mi připadá, že se americká alt-right ve svém bohocísaři poněkud spletla. Možná má k neoconům blíž, než si mysleli. Pravdu mají podle mě ti, kdo tvrdí, že Trump chce vrátit Ameriku do osmdesátých let. To je jeho představa „velké Ameriky“, americké říše, která měla Sovětský svaz na lopatkách.

A tak Velká hra i nadále pokračuje.

Posvátná kráva liberalismu zůstává nedotčená.

Public Enemy #1

Nepřítel zřejmě propadá zoufalství anebo je to nějaká nová reality show. Jinak si to nedovedu vysvětlit.

Nejprve tento článek. Nepřipadá mi nijak neuvěřitelné, že by se Kreml vměšoval do amerických voleb. Nicméně se spolu s Donaldem I. podivuji nad tím, že s tímto obviněním nepřišli liberálové už před volbami. Byla by to pecka! A na tom nic nezmění ani informace, že Obama obvinil Rusko z kyberútoků už měsíc před volbami. Neměli důkazy předtím a nemají je ani teď.

Daily Stormer považuje celou věc za hoax a pokus o puč proti čerstvě zvolenému prezidentovi, který ještě ani nepřevzal úřad a ujišťuje čtenáře, že za svého císaře vyrazí do boje. Možná na tom něco bude, i když ponecháme melodramata stranou. Fakt, že prohru Demokratů ve volbách řeší nejvyšší představitele bezpečnostních složek nejmocnější země světa, o něčem svědčí.

I levicoví radikálové to považují za přinejmenším nepodstatné a příčinou neúspěchu Hillary je podle nich to, že je Demokratická strana příliš pravicová. Světe, div se!

Vladimir Putin, zlo na úrovni globálního oteplování a nyní i skrytý kurfiřt dosazující svého císaře na vbrzku uprázděný americký trůn se ovšem dopustil i dalších odporných zločinů (svobodný svět už by měl poslat svého nejlepšího špióna, jímž není nikdo jiný než Bob St. Clare, na novou misi).

Tak například proruská propaganda v Česku.

Před nějakým časem se Respekt snažil poodhalit tajemství financování proruských médií v Česku. Myslel jsem, že půjde o něco globálního, ale nakonec se z toho vyklubal pokus o rozkrytí údajně neprůhledného financování Aeronetu, proruského webu a podle mého soudu poměrně nudného chrliče konspiračních teorií.

Za pozornost stojí, že se seriózní liberální média zobírají financováním pochybného internetového magazínu, který upozorňuje na údajně pochybné financování různých liberálních uskupení, případně známých tváří českého mediálního nebe. Není to ironie? Tak kdo koho platí, vážení lovci konspirací?

S další bombou přišel dnes Délský potápěč: sexuální útoky migrantů v Německu prý mohou podle nějakého „odborníka“ řídit ruské a syrské tajné služby za účelem ovlivnění nadcházejících voleb v Německu. Jinými slovy, když nevyhraje Merkelová, tak je to jasné.

Zato mě není jasné, jestli je taková pitomost jenom nějaká volavka nebo jestli to dotyčný myslí vážně. Možná liberálové opravdu nedovedou pochopit, jak se může někdo, komu se snaží pomoci, zachovat jako svině…

Zdá se, že koho chtějí bohové zničit, toho skutečně nejprve připraví o rozum.

Pravá alternativa?

Poslední dobou se roztrhl pytel s pokusy definovat, co je tzv. alternativní pravice neboli alt-right.

Nejprve je třeba se zmínit, že se budoucí americký prezident od alt-right distancoval a že ji odsoudil. Nicméně to se týkalo především skupinky kolem Richarda Spencera, což je asi nejvíc nacionalistické křídlo alt-right. Musela to pro ně být dost studená sprcha.

První z nedávných pokusů definovat hlavní principy alt-right se objevil na Jimově blogu. Shodou okolností výše uvedené Trumpovo prohlášení popřelo hned první z jeho 17 bodů, který říká „žádní nepřátelé napravo“. Jak pošetilý je to princip, ukazuje neocenitelný Zippy tady a tady.

Alt-right však netvoří jenom bílí nacionalisté a s ostatními body Jimovy definice lze víceméně souhlasit. Svou troškou do mlýna přispěl i Aurelius Moner. Odmítání rovnosti je princip, na kterém se shodne většina těch, co se hlásí k alt-right. Aurelius zde kritizuje moderní pojetí práv, které vychází právě z rovnosti. Velmi trefně popisuje stupiditu liberalismu a ukazuje, jak byla svoboda chápána v předmoderních časech.

Podle mého soudu problém není v tom, že svobodu špatně chápeme (pravda), nýbrž v tom, že jsme ji učinili hlavním cílem moderní politiky. Je nemožné dosáhnout rovnosti politickými, ani jinými prostředky, protože si prostě rovni nejsme. Ale není možno takto dosáhnout ani svobody, protože politika nutně slouží k omezování svobody. Podstatné je pouze, které omezení svobody je správné a které nikoliv. Řekl bych, že mnozí na alt-right takhle daleko ještě nedospěli.

A nakonec je tu JMSmith, který se pokouší určit, zda je Orthosphere součástí alt-right a odpovídá si poněkud šalamounsky, že je součástí alt-right v širším smyslu. Alt-right přirovnává k protestantismu. Za přečtení stojí i diskuze pod tímto článkem.

Toto určitě není vyčerpávající seznam pokusů definovat alt-right a její principy. Osobně mě na alt-right nejvíc znepokojuje neochota odmítnout svobodu jako řídící politický princip. To z nich fakticky dělá liberály, i když odmítají (přinejmenším někteří) Vyhlášení nezávislosti a Ústavu.

Konzervatismus za mořem

Americký konzervatismus je a vždycky byl umírněným liberalismem nebo, chcete-li, pravicovým liberalismem. Je to dáno povahou samotné Americké revoluce, kterou kdosi trefně nazval „nejkonzervativnější ze všech liberálních revolucí“. V tomto směru nejde o žádný převratný objev.

Problém je v tom, že se význam slova konzervatismus za posledních 150 let výrazně posunul, takže dnes víceméně odpovídá tomu, co pod tímto pojmem chápou Američané. A navíc současní čeští konzervativci vidí anglosaského kočkopsa konzervativního liberalismu jako jedinou schůdnou konzervativní tradici v moderním světě.

Nicméně Republikáni v zámoří si uvědomují, že jsou ve skutečnosti liberály. Přinejmenším někteří z nich, což ilustruje tento rozhovor s Benem Shapiro, bývalým redaktorem breitbart.com.

Podle Shapira lze Západní civilizaci a kulturu oddělit od etnika, které na Západě sídlí, tedy bílých Evropanů. Pojem Západní civilizace je vlastně vágní myšlenka, protože evropanství není založeno na žádné ideologii. Nevidí důvod, proč by to, co nazývá mnohonárodnostní liberalismus či demokracie a co odlišuje od multikulturalismu levice, nemohlo fungovat.

Proto vnímá vzestup americké alt-right neboli alternativní pravice, která přispěla svým dílem k vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách, jako velké nebezpečí. Podle Shapira je alt-right rasistická a antisemitská, protože vidí Západní civilizaci jako produkt evropského etnika a chce zabránit jejímu zničení tím, že bude bránit sebedestrukci bílé rasy skrze imigraci. Shapiro se dále obává, že alt-right by mohla rozložit Republikánskou stranu zevnitř a proměnit ji ve hnutí národního populismu.

Jinými slovy Shapiro tvrdí, že Západní civilizace a kultura jsou univerzální a tím pádem vhodné pro všechna etnika. To, na čem Západní kultura a civilizace stojí, je liberalismus. A zdroj, ze kterého jako správný americký konzervativní liberál čerpá, jsou principy Otců zakladatelů.

Amerika z jeho pohledu není především národ či země. Je to idea. Idea svobody a rovných práv. Tím pádem je otevřená každému, kdo tyto principy přijme za své.

To je liberalismus jako řemen. Ať už si člověk myslí o alt-right cokoliv, současné Republikány skutečně nelze podezírat z ničeho, co by alespoň vzdáleně připomínalo konzervatismus.

Trump na trůně!

Donald Trump novým prezidentem Spojených států.

A nyní začíná zajímavý sociální experiment. Bude to takové jiráskovské „proti všem“. Zvítězí „nejmocnější muž světa“ v souboji s americkým levicovým establishmentem? Nebo se stane dalším konzervaticem, co konzervuje novější úspěchy levice?

Časy se zřejmě nevrátí před rok 1960, ani do devadesátých let, ale zastavení hispanizace Ameriky by pro začátek stačilo. Uvidíme, zda i to nebude nadlidský úkol…

Trumpovi vidláci

Časopis Respekt patří k těm médiím, u kterých si člověk může být jist, že cokoliv si tam přečte, bude přesným opakem dobra, krásy a pravdy. Nejinak je tomu i v případě článku Jiřího Soboty Volby století.

Levicoví liberálové se Trumpa bojí ze stejného důvodu, proč se obávají evropských nacionalistů. Pečlivě budovaná dystopie by se mohla zhroutit, kdyby bílá pracující třída začala naslouchat někomu, kdo přichází s již překonaným nacionalismem. A proto liberál dneška vede smrtelný zápas s liberálem včerejška – mechanismus, který udržuje nekoherentní liberální cirkus v chodu.

Pan Sobota pojmenovává tento fakt velmi přesně. Trumpa podporují právě ti běloši, kteří se pomalu stávají cizinci ve vlastní zemi a pro které, zdá se, není v novém společenském řádu místo.

Podle liberálů jsou to samozřejmě zpátečníci, bigotní burani, kteří se drží svých kostelů, svého stále stejného, nudného rodinného života, v němž není nouze o domácí násilí, své pivní flašky a své nenávisti vůči všemu jinému, cizímu a především vůči modernímu světu. Hillary ostatně vyjádřila pocity liberální Ameriky vůči těmto lidem dost jasně, když je nazvala „sbírkou opovrženíhodných, bigotních Američanů všeho druhu“.

Tito lidé jsou nebezpeční, protože podle autora článku „hledají nepřátele a příčiny problémů vždy jinde než u sebe“.

Jinými slovy se jedná o typického utlačovatelského untermensche, který brání supermanovi v dosažení jeho cílů svobody a rovnosti. Nic nového pod sluncem. Jen stojí za povšimnutí, jak jsou liberálové slepí k faktu, že používají stejný modus operandi, který vyčítají svým protivníkům.

Bílá pracující Amerika je nebezpečná, protože hledá nepřítele někde mimo sebe, což liberální Amerika samozřejmě nedělá. Trump je nebezpečný, protože je to populista a populismus do repertoáru liberálních politiků samozřejmě nikdy nepatřil a nepatří.

Liberál ví, že problém je v něm, v bílém člověku a nikoliv někde jinde. Takže oni, tradicinalisté, konzervativci, nacionalisté, křestané a další bigotní bílí mužové by měli konečně pochopit, že jsou brzdou společenského pokroku. Měli by se vzdát svých komunit, svých tradic, svého náboženství, měli by se přestat bát velkého světa otevřené společnosti a vstoupit na liberální univerzity, kde se nechají převychovat na správné občany nového světového řádu a zajistí si úspěšnou budoucnost ve vzdělanostní ekonomice.

Vždyť i barevní už pochopili, co je pro ně nejlepší a nechali si vnutit liberalismus, paradoxně ideologii bílého muže…

Myslím, že americká pracující třída a konzervativní Amerika vůbec by si zasloužili lepšího zastánce, než je Donald Trump. Není dobré křísit nacionalismus (tj. liberalismus včerejška) jako alternativu k současné vyšinuté formě liberalismu. Výstřelky nacismu stále slouží jako memento.

Ostatně zasloužili by si i lepší konzervativní politickou alternativu. Republikánská strana jako opozice vůči modernímu liberalismu naprosto selhává. Republikáni jsou Demokraté před deseti lety, mechanismus, kterým se úspěchy levice společensky konzervují.

Neboť svoboda a rovnost jsou principy, které má americká republika i americký lid v genech. Principy, které otcové zakladatelé vzývali při vyhlašování nezávislosti a které jsou jedním ze základních kamenů americké identity.

Proto vidím jakoukoliv možnost změny kurzu skepticky. I kdyby byl zvolen Trump a došlo k určitému restartu, bude to jen restart liberalismu, případně upgrade na verzi liberalismus 2.0.

Americký prezident

„Dámy a pánové, prezident Spojených států amerických!“

To mívalo zvuk. Kdysi, když americký prezident ještě býval vůdcem svobodného světa bojujícího proti nacistickým a komunistickým uzurpátorům. A podle oficiální historie a současného establishmentu jím stále je. Nicméně tato verze je ve sporu s realitou a stále více lidí si to uvědomuje.

Kdo se přestane dívat na svět skrze ideologické růžové brýle liberalismu, uvidí poněkud jiný obrázek: Ameriku nemilosrdně prosazující sociopatický liberální řád ve světě.

Spojené státy jsou velmoc. A jako velmoc mají vliv na dění ve světě. Proto nás musí zajímat, kdo povede tuto zemi v příštích letech. Na druhou stranu nelze realisticky očekávat, že by vládnoucí třída nějak zásadně měnila nastoupený kurz. Volby mají potvrzovat status quo, ne ho radikálně měnit.

Proto jsem k nynějším prezidentským volbám víceméně neutrální a rozhodně nechovám naději jako někteří z americké alt-right, že Donald Trump bude prvním krokem návratu k tradičním hodnotám. Pokud vyhraje. Ostatně jejich „tradiční hodnoty“ zřejmě nebudou mými tradičními hodnotami. Třeba svobodu slova nepovažuju za tradiční hodnotu.

Tyto volby považuju za mírně zajímavé ze dvou důvodů:

  1. Soupeří mezi sebou patrně dva nejhorší kandidáti za celou historii amerických prezidentských voleb.
  2. Jistý zlom, který Trump způsobil v americké konzervativní politice.

Ten druhý bod je zajímavější. Trump nebyl a není kritizován jenom zleva (od Demokratů), ale i z vlastních řad. Jednak velmi ostře, až hystericky. A jednak za věci, které jsou nebo by měly být standardní pravicovou politikou (např. omezení imigrace). Kritizován byl také za své pro-life výroky, a to i od tzv. pro-life organizací, které jinak standardně podporují republikánské kandidáty. Prolifeři v tomto ohledu možná sehráli úlohu užitečných idiotů, ale díky tomu vyplulo na povrch, že sami mají máslo na hlavě.1

Donald Trump cílí na bělošskou střední třídu, tradiční voličskou základnu republikánů, na kterou však titíž republikáni kašlou a kterou pohrdají. Raději se po vzoru demokratů snaží nadbíhat latinskoamerické menšině.

Tím se otevřel prostor pro tzv. alternativní pravici (alt-right), která je nyní stále více slyšet. Nejde o homogenní hnutí, neboť sdružuje příslušníky různých názorových proudů. Asi největší zastoupení tam mají nacionalisté. Tito lidé dělají (nejen) republikánům vrásky na čele, protože představují radikální element, který americká politika dlouho nepoznala.

Není se čemu divit. Overtonovo okno zaznamenalo v USA znatelný posun doleva za posledních 15 let. Reakce na sebe nemohla nechat dlouho čekat. Nicméně otázka, zda se alternativní pravice dokáže nějak výrazněji prosadit, zůstane otevřená i po těchto volbách, ať už dopadnou jakkoliv.

Takže kdo to bude? Hysterická a bojechtivá Hillary s mnoha politickými a diplomatickými přehmaty na kontě nebo přestárlý, bohatý playboy, který prodává, co je zrovna populární?


1

Šlo o Trumpovu zmínku o potrestání matek, které jdou na potrat, což pro-life organizace rozhodně odmítly. Detaily jsou nad rámec tohoto článku, ale tyto události mimo jiné ukázaly, že tzv. pro-life organizace jsou ve skutečnosti víc pro-choice, než pro-life.