Království nebeské

Nejde o žádnou horkou novinku, takže pár spoilerů snad neuškodí. Tento Scottův film jsem už kdysi viděl a nedávno, po mnoha letech, jsem ho shlédl znovu, tentokrát v režisérském sestřihu.

Musím konstatovat, že Království nebeské je silně protikřesťanský film. A vlastně to ani není film historický, protože hlavní postavy v něm jednají a myslí jako příslušník Okcidentu z počátku 21. století.

Ilustruji to na několika okomentovaných příkladech.

Nejprve se z úvodních titulků dozvíme, že Evropa ve 12. století bylo strašné místo, plné chudoby, útisku a bigotních lidí. Nu, podle whigovské či marxistické teorie dějin ani jiné být nemohlo. Světlým zítřkům musí předcházet temné včerejšky.

Nápis na trámu v Balianově kovárně říká:

Jakým mužem by muž byl, kdyby neučinil svět lepším.

Zdá se to nevinné, ale není. Zapomeňte na Boha a jeho varování, že království Boží není z tohoto světa. Je potřeba ho učinit již tady na zemi. Humanismus klepe na dveře, ale ještě musí pár století počkat.

Bailianův otec Godfrey zasvěcuje svého syna (a diváka) do hlavní myšlenky křižáckého království v Jeruzalémě. Hrdinův úkol je tedy jasný. Bude bojovat za nastolení nového, lepšího řádu.

Království svědomí. Lidé tam nejsou tím, čím se narodili, ale tím, co mají v sobě.

Králova vdaná sestra je taky pěkné kvítko. Balianovi vysvětlí, že omývání tváře není cizoložství, ale divák (i Bailian, myslím) pochopí, že tento hřích na sebe nenechá dlouho čekat. Ostatně proč ne, když Sibylla věří, že…

Přikázání nejsou pro lidi, jako jsme my.

Neblahé důsledky takového přesvědčení se ukážou i později, když už jako královna matka vezme do rukou život svého malomocného syna. Je to sice pochopitelné, ale těžko omluvitelné.

Ale k veselejším záležitostem. Templáři jsou líčeni jako banda krvežíznivých fanatických hrdlořezů, kteří nemají nic jiného na práci než přepadat muslimské karavany. Titíž rytíři, co se zavázali je chránit.

Se svou troškou do mlýna přispěl i Balianův přítel Špitálník.

Svatost spočívá ve správném jednání ve prospěch těch, kdo se nemohou sami bránit.

Ano, ano, správné jednání. Co záleží na náboženských dogmatech, víře apod. Čin má přednost před kontemplací, vůle před rozumem.

Špitálník poté udeří ještě jednou.

Muslimové nazapomenou, co jsme tu těch 100 let prováděli. Neměli by zapomenout!

Bez komentáře.

A konec filmu už ani neskrývá nenávist k náboženství za bonmoty. Vysoký církevní hodnostář, snad přímo jeruzalémský patriarcha, líčený jako zbabělý, bigotní pletichář, tu slouží jako fackovací panák za celé křesťanství. Prostě typický untermensch. Právě k němu směřuje Balianova sarkastická poznámka, že se od něho o náboženství mnohému naučil.

A tak by se dalo pokračovat dál, ale myslím, že už to stačí. Řekl bych, že král Kazisvět, hlava pomazaná byl o moc roztomilejší představitel starého řádu než všichni Scottovi Lusignanové dohromady. Politická agitka může být i zábavnější.

Advertisements