Bezdětní lídři

Malcolm Pollack upozornil na tento krátký článek z Gates of Vienna. Je zajímavé vědět, že většina z hlavních lídrů Evropy nemá děti. Vysoká časová preference evropských politiků aneb proč by je tedy měl zajímat její osud nad rámec jejich (krátkých) životů? Kdoví.

V diskuzi pod článkem kdosi trefně poznamenal, že práce moderního politika vyžaduje neustálou pozornost a politici, kteří mají rodiny, se nemohou nebo nechtějí nechat vtáhnout do této časově i jinak náročné hry. Možná na tom něco je.

A někdo další uvedl, jako kontrast, seznam nacionalistických politiků, včetně našeho Zemana a Okamury, kteří děti mají. V jejich čele není nikdo jiný než Viktor Orbán s 5 dětmi (Okamura by se měl víc snažit). Prezidenti a premiéři zemí visegradské čtyřky prý mají dohromady 26 dětí.

Reklamy

Kdo vlastně ovlivňuje výsledek voleb?

Vyšetřování ruského vměšování do amerických prezidentských voleb dospělo konečně k závěru. Třináct Rusů a tři ruské společnosti byly obviněny z nelegálního zasahování do prezidentských voleb v roce 2016. Jejich cílem prý bylo:

rozšiřovat nedůvěru v kandidáty a politický systém jako takový.

Obvinění údajně podporovali Trumpovu kampaň, znevažovali Hilary. a také očerňovňovali republikánské kandidáty Cruze z Texasu a Rubia z Floridy. Cizincům je samozřejmě zakázáno snažit se ovlivňovat federální volby. Jejich činnost údajně poškodila Clintonovou.

Obvinění vytvořili účtů na sociálních sítích s použitím falešných osobních údajů. K tomu prý částečně využívali počítačovou infrastrukturu na území Spojených států.

Nicméně žádný Američan nebyl vědomým účastníkem tototo komplotu a ani nedošlo k ovlivnění výsledku voleb (což, mimochodem, popírá předchozí tvrzení o poškození Clintonové).

Mimo to padlo obvinění z bankovního podvodu a zcizení identity.

To jsou míň než hubené výsledky více než rok trvajícího vyšetřování. Blamáž, chtělo by se říci.

Ve skutečnosti nejde o Rusko, jde o Trumpa. Vyšetřování začalo ještě za Obamovy éry a jeho cílem zřejmě bylo paralyzovat Trumpa. Problém byl v tom, že se jednalo o vyšetřování kontrarozvědky, nikoliv o kriminální vyšetřování. Proto mělo zůstat v tajnosti. Jenže FBI se nijak netajil s tím, že vyšetřuje Trumpovu kampaň. V tuto chvíli měl šéf FBI Comey veřejně ujistit Trumpa, že on sám není vyšetřován.

K tomu nedošlo a za situace, kdy se po mnoho měsíců neobjevoval žádný důkaz o zločinu, Trump byl soukromě ujišťován, že není vyšetřován, ale navenek se FBI tvářila, jakoby se udál nějaký strašný zločin, v němž prezident figuruje, Trump Comeyho vyrazil. Nicméně vyšetřování nezastavil, ačkoliv na to měl právo.

Následně došlo k ustanovení zvláštní rady pro vyšetřování, podle McCarthyho nelegálního, protože k němu nebyl řádný důvod. Neexistovaly žádné důkazy, ani silné podezření, že byl spáchán zločin. Ustanovení této rady však umožnilo pokračovat ve vyšetřování. Přitom případ „úmluvy s Ruskem“ vyzníval stále více do ztracena.

Byl tu ale další bod vyšetřování, obstrukce. Narozdíl od tajných dohod s Ruskem je obstrukce zločinem a spadá do kompetence zvláštní rady. Staly se dvě události, na základě kterých by teoreticty bylo možné obvinit Truma z obstrukce, tedy bránění spravedlnosti nelegálními prostředky (např. pokus o uplácení svědků v Nixonově aféře). První byla žádost o zastavení vyšetřování Flynna, poradce pro národní bezpečnost, druhou byl vyhazov šéfa FBI Comeyho.

K tomu McCarthy poznamenává, že je v pravomoci prezidenta zastavit vyšetřování, jakkoliv se to nemusí zdát vhodné, takže těžko mohlo dojít k porušení zákona. Navíc vyšetřování nakonec pokračovalo a Flynn byl stíhán, aniž by do toho prezident více zasahoval.

Stejně tak smí prezident zastavit vyšetřování ruského vměšování. Může-li to udělat v případě kriminálního vyšetřování, tím spíš může zastavit vyšetřování kontrarozvědky, jehož cílem je prezidenta informovat o potenciální zahraniční hrozbě, nikoliv o kriminálním činu. Comey však byl vyhozen z jiného důvodu: veřejně tvrdil, že je prezident podezřelý, zatímco ho soukromě ujišťoval, že podezřelý není. A jak už bylo řečeno, vyšetřování ruského vměšování pokračovalo i po Comeyho odchodu.

Trump tedy použil legálních prostředků, což podle McCarthyho znamená, že nemůže být obviněn z obstrukce. Zdá se to být logické, nicméně ohledně tohoto bodu nepanuje shoda. Jiní tvrdí: přestože jednal legálně, může být obviněn z obstrukce.

Ať je to, jak chce, považuju za jisté, že cílem bylo a je bránit Trumpovi v uskutečňování jeho programu všemi prostředky. Ačkoliv je demokracie liturgií liberalismu, není liberálům dost svatá, aby respektovali výsledky volebních procesů. O tom už jsme se mnohokrát přesvědčili.

Kukačka už zakukala…

Když utichly předvolební a volební vášně, měl bych pár poznámek k volebním kandidátům. Přesněji řečeno k Jiřímu Drahošovi. Miloše Zemana už známe a víme, co od něho čekat.

Po debatách se známými jsem se tedy rozhodl podívat se na druhého z kandidátů do druhého kola. Třeba najdu něco zajímavého. Koneckonců slušnost a alespoň náznak konzervatismu není v dnešní době k zahození.

Jiří Drahoš podporuje tradiční rodinu, ale zároveň říká toto:

Můj pohled na věc však nevylučuje ani jiná uspořádání vztahů, ve kterých jsou na svět přiváděny a vychovávány děti. Jsem jen opatrnější v tom klást mezi všechny představitelné modely soužití rovnítko. Naše civilizace totiž dosud nemá velkou zkušenost s existencí dvou či vícegeneračních rodin jiného než klasického modelu. Proto je podle mého názoru třeba nové formy rodinného soužití nadále diskutovat.

To je na pováženou, ale aspoň je tam ta vsuvka o rovnítku…

Naneštěstí to nebylo všechno:

Zastávám názor, že cyrilometodějská a husovská tradice představují nedílnou součást české historie, na kterou můžeme být právem hrdí.

Ano, v český národ trpí jistou schizofrenií, když slaví svátek heretika Husa hned po svátku sv. Cyrila a Metoděje, byť obojí zajisté je nedílnou součástí naší historie. Ale na co přesně máme být hrdí? Na to, jak se z Čechů katolíci stávali a zároveň na to, jak byli vražděni? Jak křesťanská kultura u nás vznikala a zároveň na to, jak byla ničena? To už je na mě příliš silná dávka schizofrenie.

Prezident má spojovat, ne rozdělovat, jak se dnes často opakuje. Ale tohle zachází příliš daleko. Nelze spojovat nespojitelné. Nelze podporovat rodinu a zároveň pod ní podřezávat větev podporou jiných „modelů soužití“. A nelze ctít tradici života a smrti zároveň.

Už téměř třicet let je náš společný prostor svobodný v takové míře, jakou zažili jen naši předci v prvních dvou dekádách republiky. Jsme svobodni nejen ve smyslu národa s vlastní vládou, ale i v podobě úplné svobody pohybu, názoru, volby. Je jen na nás, jak naložíme s tímto ohromným darem, o jakém naši předkové snili.

Jiří Drahoš se zdá být naivním politickým optimistou, který se chce zavděčit každému, nikomu neublížit a drží se osvědčených frází. Další případ politické naivity? Možná. Slušnost v erbu a další citát z jeho webových stránek by tomu nasvědčovaly.

Nicméně slušnost samotná nestačí. Právě slušní a spíše konzervativní lidé radikálům nejvíc usnadňují uskutečňování jejich zvrhlých vizí. Právě je nelépe vystihuje pojem cuckservative.