Konec polistopadové republiky?

Prozatím poslední poznámka k aktuálnímu dění. V budoucnu bych se rád věnoval abstraktnějším tématům.

Bohumil Pečinka z časopisu Reflex tvrdí, že je „liberální svět poražen, ale na konci je světlo.“ Takto bombasticky se vyjadřuje aspoň obálka (Reflex je jen o málo lepší Blesk), článek uvnitř je o něco realističtější. Ale přeci jen si naivní liberál Pečinka neodpustí alespoň toto:

Končí polistopadová republika ve smyslu typu a tváře. Naopak výsledek voleb neznamená nástup autoritativního režimu, založeného na centralizaci moci a narušení systému brzd a protivah. Ústavněprávně polistopadová republika zatím nekončí.

Škoda, mohla být nějaká legrace. Takový caudillo Okamura-san by byl vděčným tématem pro Zeleného Raoula.

Ale vážně, jaká republika typu a tváře? Má-li Pečinka na mysli klausovské ideologické pojetí politiky jako soupeření dvou velkých stran reprezentujících „pravici“ a „levici“ (pokus přiblížit náš poměrný systém anglosaskému modelu dvou stran?), tak toto pojetí lidé odmítají už velmi dlouho. Viz podpora úřednických vlád a nechuť k ideologicky vypjatým kampaním, které se po volbách plynule přešly do pragmatického sbližování doposud nesmiřitelných ideových protikladů atd.

To je příliš velká zátěž na běžného buržoazního voliče (dnes jsme skoro všichni buržoazní voliči), který jen chce, aby spolu politici vycházeli, moc se nehádali a postavili další školky a hřište a zvedli důchody a dávky atd. Přesně tohle jim zcela neideologický Babiš dává a byl by idiot, kdyby chtěl na současném systému něco zásadního měnit.

Jedině neustálý hon na něj ho může dohnat k něčemu zoufalému, aby ochránil sebe a své majetky. Možná právě tohle je cílem štváčů, aby potom mohli hrozit prstem: „vidíte, my jsme vám to říkali.“ Pod podobným tlakem je i americký prezident, kterého považuju za podobně pragmatického obchodníka, jakým je i Babiš. Zatímco Trump šlape liberálům na jejich ideologická kuří oka, u nás jde spíš o ekonomické zájmy, řekl bych, neboť u nás žádní konzervativci nejsou, jak už jsem několikrát psal.

Ať je to, jak chce (a obrana Babiše, ve kterém Vox Day omylem spatřoval českého nacionalistu, není mým cílem), i Pečinka uznává, že demokracie u nás nekončí. Ani konec liberalismu není nikde v dohledu, což už si Pečinka zřejmě nemyslí.

To nejlepší nakonec, jak se říká. Je-li centralizace moci typickým znakem autoritativního režimu, pak právě v takovém žijeme, neboť centralizace moci provází liberální režimy od jejich vzniku. A systém brz a protivah (Američany tolik oblíbené „checks and balances“) slouží spíš k tomu, aby tento proces nic zásadního nenarušilo.

Reklamy

Pochod pro život

Tak trochu náhodou jsem se dozvěděl, že se v sobotu 22.4. koná Pochod pro život. Akce, kterou jako katolík rozhodně podporuju. Počet potratů klesá, ale aktuální číslo (něco přes 20 tisíc dětí za rok 2015) je stále děsivě vysoké.

Jedním z milníků na cestě k obnově je postavení tohoto zla mimo zákon. Feminismus, jedna z nejvíce zakořeněných forem liberalismu, by dostal citelný zásah.

Shodou okolností jsem nedávno debatoval na téma potratů a opět jsem se přesvědčil jak málo pro moderního člověka znamenají argumenty metafyzického charakteru. Díky tomu se skutečná debata redukuje na pouhou prezentaci vlastních názorů, které jsou v zásadě všechny stejně dobré, protože mají jen velmi málo společného s realitou.

Moderní člověk je totiž metafyzický antirealista.

Velká hra pokračuje

Když jsem si přečetl o americkém útoku v Sýrii a vyjádření Donalda Trumpa k němu, napadlo mě, že Trump je dost impulzívní. Něco ve stylu „napřed střílej, pak se ptej“. Jak si mohl být tak jistý, že za chemickým útokem stojí Asad? Klasické cui bono příliš neukazuje Asadovým směrem. Zapomněl snad na Bushovi peripetie s neexistujícími zbraněmi Saddáma Husajna?

Jenže ono je vcelku jedno, kdo předchozí chemický útok nařídil. Mohl v tom mít prsty někdo jiný, ale klidně to mohl udělat sám Asad nebo některá pomstychtivá šarže v jeho armádě. Každopádně výsledkem je, že Rusko, které se snažilo vybudovat pozici velmoci mírotvorce a obránce řádu, vypadá teď jako spoluviník nebo přinejmenším jako nekompetentní, protože nedokáže udržet svého poskoka Asada v patřičných mezích.

Amerika tohoto zaváhání využila a ukázala, že Rusku nedovolí beztrestně si budovat vlastní pozici na úkor amerických zájmů. Proto se mi zdá, že Trump klame tělem. Někdy plácá jako venkovský hňup, ale zřejmě dobře ví, co dělá. Narozdíl od neschopného Obamy se s ním bude muset počítat i na mezinárodní scéně.

Taky mi připadá, že se americká alt-right ve svém bohocísaři poněkud spletla. Možná má k neoconům blíž, než si mysleli. Pravdu mají podle mě ti, kdo tvrdí, že Trump chce vrátit Ameriku do osmdesátých let. To je jeho představa „velké Ameriky“, americké říše, která měla Sovětský svaz na lopatkách.

A tak Velká hra i nadále pokračuje.

Posvátná kráva liberalismu zůstává nedotčená.

Náboženská svoboda

Při nedělní bohoslužbě jsme prosili mimo jiné i za náboženskou svobodu. Nevím jistě, proč náš pan farář zařadil i tuto prosbu. Pokud mu šlo o náboženskou svobodu, kterou prosazuje současný liberální stát, pak to asi nebyl nejlepší nápad. Ale možná tím chtěl poněkud šalamounsky naznačit, že má církev hrát v naší společnosti trochu jiný part.

Vzhledem k tomu, že většina katolíků je dnes politicky liberální, tipnul bych si spíš na tu první možnost. To nemá být kritika našeho dobrého pastýře. Pro něj a mnohé další s podobnými zkušenostmi (vysvěcen za totality) a mainstreamovými (tj. liberálními) politickými názory znamená náboženská svoboda prostě možnost vyznávat svou víru beze strachu z perzekucí. Bohužel to není všechno, co náboženská svoboda obnáší.

Náboženská svoboda je ve skutečnosti daleko chytřejší způsob, jak vytlačit náboženství z veřejného života, než hrubé metody komunistů. Zejména to náboženství, které si činí nárok na pravdu. Náboženství, jehož prestiž i moc vyrostly na krvi mučedníků při konfrontaci s pohanskou státní mocí.

Současný liberálně demokratický stát neútočí na katolíky přímo. Říká nám jenom: můžete provozovat obřady, jaké chcete, a uctívat, koho chcete, ale stejně tak to mohou dělat všechny ostatní sekty. Zatímco já budu stát nad tím vším a budu dohlížet, aby nikdo neporušoval pravidla. Moje pravidla reflektující můj (tj. liberální) pohled na svět.

Připadá mi evidentní, že z politického hlediska tohle znamená všechno možné jen ne svobodu pro Katolickou církev. Protože její svoboda by měla zahrnovat možnost autoritativně ovlivňovat státní instituce a veřejný prostor.

Není to nic nového pod sluncem. Papežové na úskalí tzv. náboženské svobody upozorňovali už dávno. Dnes, jak se zdá, se na tato varování trochu zapomíná. Naštěstí náš Pán ví nejlíp, co potřebujeme.

Vánoční přání

Na pár dní necháme politiku stranou, neboť přichází nejveselejší období roku. Tak nač si ho kazit!

Přeju (potenciálním) čtenářům veselé Vánoce a mnoho Božího požehnání v novém roce. Věřím, že ho všichni budeme moc potřebovat.

Konzervatismus za mořem

Americký konzervatismus je a vždycky byl umírněným liberalismem nebo, chcete-li, pravicovým liberalismem. Je to dáno povahou samotné Americké revoluce, kterou kdosi trefně nazval „nejkonzervativnější ze všech liberálních revolucí“. V tomto směru nejde o žádný převratný objev.

Problém je v tom, že se význam slova konzervatismus za posledních 150 let výrazně posunul, takže dnes víceméně odpovídá tomu, co pod tímto pojmem chápou Američané. A navíc současní čeští konzervativci vidí anglosaského kočkopsa konzervativního liberalismu jako jedinou schůdnou konzervativní tradici v moderním světě.

Nicméně Republikáni v zámoří si uvědomují, že jsou ve skutečnosti liberály. Přinejmenším někteří z nich, což ilustruje tento rozhovor s Benem Shapiro, bývalým redaktorem breitbart.com.

Podle Shapira lze Západní civilizaci a kulturu oddělit od etnika, které na Západě sídlí, tedy bílých Evropanů. Pojem Západní civilizace je vlastně vágní myšlenka, protože evropanství není založeno na žádné ideologii. Nevidí důvod, proč by to, co nazývá mnohonárodnostní liberalismus či demokracie a co odlišuje od multikulturalismu levice, nemohlo fungovat.

Proto vnímá vzestup americké alt-right neboli alternativní pravice, která přispěla svým dílem k vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách, jako velké nebezpečí. Podle Shapira je alt-right rasistická a antisemitská, protože vidí Západní civilizaci jako produkt evropského etnika a chce zabránit jejímu zničení tím, že bude bránit sebedestrukci bílé rasy skrze imigraci. Shapiro se dále obává, že alt-right by mohla rozložit Republikánskou stranu zevnitř a proměnit ji ve hnutí národního populismu.

Jinými slovy Shapiro tvrdí, že Západní civilizace a kultura jsou univerzální a tím pádem vhodné pro všechna etnika. To, na čem Západní kultura a civilizace stojí, je liberalismus. A zdroj, ze kterého jako správný americký konzervativní liberál čerpá, jsou principy Otců zakladatelů.

Amerika z jeho pohledu není především národ či země. Je to idea. Idea svobody a rovných práv. Tím pádem je otevřená každému, kdo tyto principy přijme za své.

To je liberalismus jako řemen. Ať už si člověk myslí o alt-right cokoliv, současné Republikány skutečně nelze podezírat z ničeho, co by alespoň vzdáleně připomínalo konzervatismus.

Trump na trůně!

Donald Trump novým prezidentem Spojených států.

A nyní začíná zajímavý sociální experiment. Bude to takové jiráskovské „proti všem“. Zvítězí „nejmocnější muž světa“ v souboji s americkým levicovým establishmentem? Nebo se stane dalším konzervaticem, co konzervuje novější úspěchy levice?

Časy se zřejmě nevrátí před rok 1960, ani do devadesátých let, ale zastavení hispanizace Ameriky by pro začátek stačilo. Uvidíme, zda i to nebude nadlidský úkol…

Americký prezident

„Dámy a pánové, prezident Spojených států amerických!“

To mívalo zvuk. Kdysi, když americký prezident ještě býval vůdcem svobodného světa bojujícího proti nacistickým a komunistickým uzurpátorům. A podle oficiální historie a současného establishmentu jím stále je. Nicméně tato verze je ve sporu s realitou a stále více lidí si to uvědomuje.

Kdo se přestane dívat na svět skrze ideologické růžové brýle liberalismu, uvidí poněkud jiný obrázek: Ameriku nemilosrdně prosazující sociopatický liberální řád ve světě.

Spojené státy jsou velmoc. A jako velmoc mají vliv na dění ve světě. Proto nás musí zajímat, kdo povede tuto zemi v příštích letech. Na druhou stranu nelze realisticky očekávat, že by vládnoucí třída nějak zásadně měnila nastoupený kurz. Volby mají potvrzovat status quo, ne ho radikálně měnit.

Proto jsem k nynějším prezidentským volbám víceméně neutrální a rozhodně nechovám naději jako někteří z americké alt-right, že Donald Trump bude prvním krokem návratu k tradičním hodnotám. Pokud vyhraje. Ostatně jejich „tradiční hodnoty“ zřejmě nebudou mými tradičními hodnotami. Třeba svobodu slova nepovažuju za tradiční hodnotu.

Tyto volby považuju za mírně zajímavé ze dvou důvodů:

  1. Soupeří mezi sebou patrně dva nejhorší kandidáti za celou historii amerických prezidentských voleb.
  2. Jistý zlom, který Trump způsobil v americké konzervativní politice.

Ten druhý bod je zajímavější. Trump nebyl a není kritizován jenom zleva (od Demokratů), ale i z vlastních řad. Jednak velmi ostře, až hystericky. A jednak za věci, které jsou nebo by měly být standardní pravicovou politikou (např. omezení imigrace). Kritizován byl také za své pro-life výroky, a to i od tzv. pro-life organizací, které jinak standardně podporují republikánské kandidáty. Prolifeři v tomto ohledu možná sehráli úlohu užitečných idiotů, ale díky tomu vyplulo na povrch, že sami mají máslo na hlavě.1

Donald Trump cílí na bělošskou střední třídu, tradiční voličskou základnu republikánů, na kterou však titíž republikáni kašlou a kterou pohrdají. Raději se po vzoru demokratů snaží nadbíhat latinskoamerické menšině.

Tím se otevřel prostor pro tzv. alternativní pravici (alt-right), která je nyní stále více slyšet. Nejde o homogenní hnutí, neboť sdružuje příslušníky různých názorových proudů. Asi největší zastoupení tam mají nacionalisté. Tito lidé dělají (nejen) republikánům vrásky na čele, protože představují radikální element, který americká politika dlouho nepoznala.

Není se čemu divit. Overtonovo okno zaznamenalo v USA znatelný posun doleva za posledních 15 let. Reakce na sebe nemohla nechat dlouho čekat. Nicméně otázka, zda se alternativní pravice dokáže nějak výrazněji prosadit, zůstane otevřená i po těchto volbách, ať už dopadnou jakkoliv.

Takže kdo to bude? Hysterická a bojechtivá Hillary s mnoha politickými a diplomatickými přehmaty na kontě nebo přestárlý, bohatý playboy, který prodává, co je zrovna populární?


1

Šlo o Trumpovu zmínku o potrestání matek, které jdou na potrat, což pro-life organizace rozhodně odmítly. Detaily jsou nad rámec tohoto článku, ale tyto události mimo jiné ukázaly, že tzv. pro-life organizace jsou ve skutečnosti víc pro-choice, než pro-life.