Joch o Formanovi

Přes článek na Délském potápěči jsem se dostal k textu Romana Jocha.

Ano, Miloš Forman nesporně byl levicovým umělcem. O tom není pochyb. Na druhou stranu Jochův článek je poměrně povrchní a zbytečně polemický, takže reakce čtenářů byly očekávatelné.

Nicméně mě poněkud překvapilo, že se v celé dlouhé diskuzi pod článkem objevil snad jediný souhlasný komentář. Jak už jsem se zmínil, Formanovo levičáctví mi nepřipadá kontroverzní. Témata i zpracování to ukazují více než jasně (kromě známého Lid vs Larry Flint viz třeba Ragtime). Pojem levice většina lidí zřejmě chápe jako žbrblání ČSSD o důchodech a sociální solidaritě.

To, co patrně vzbudilo největší ohlas (negativní), je tvrzení, že Forman nenáviděl naši civilizaci. Tady Joch evidentně provokoval, protože mu muselo být jasné, že pojem naše civilizace neznamená pro něho totéž co pro čtenáře Lidovek.

Civilizace, kterou nenáviděl Forman, nenávidí i většina čtenářů Lidovek, příslušníků jiné civilizace. Té, kterou Forman pomáhal svým dílem budovat.

Jiný konzervativec, Rio Preisner, má v tomto ohledu pravdu. Naše, tedy křesťanská civilizace, je pryč. Byla pryč už v době, kdy Forman točil své filmy. Namísto ní tu máme civilizaci okcidentální, jak ji Preisner nazýval. Čtenáři Lidovek to vědí. Joch to ví taky, ale tady předstírá, že to tak není.

Problém s konzervativci je v tom, že vidí kontinuitu i tam, kde už není. Zatímco levice vesele buduje své světlé zítřky, konzervativci pilně konzervují ruiny, aby se mohly stát dalším exponátem v liberálním skanzenu. Člověk, který u pokladny zaplatil vstupné, nepovažuje ruiny za své, i kdyby se tam narodil.

 

Ruská demokracie

O víkendu přinesla ČT zprávy o protiputinovských demonstracích v Rusku. Opoziční lídr Navalnyj byl zatčen a spolu s ním něco přes 1000 demonstrantů. K tomu prohlášení naštvaných liberálů, že chtějí Rusko svobodné a demokratické a jak Putinova politika staví Rusko na periferii civilizovaného, svobodného světa.

Ruská liberální opozice má částečně pravdu, když nazývá Putina carem. Problém je v tom, že stejně jako Západní politici musí zachovávat alespoň částečné dekórum a předstírat, že je demokraticky zvoleným lídrem. Z toho vyplývají dvě věci:

  • Rusko je mnohem více součástí Západu, než by si samo přálo.
  • Současná ruská vláda je skoro stejně sociopatická jako ty Západní.

Ruští carové se vždycky těšili významné lidové podpoře a důvěře, ale nemuseli svoji legitimitu odvozovat z demokratických voleb. Současná ruská vláda musí a to ji činí mnohem zranitelnější vůči Západní kritice. Podívejte, jací jsme demokraté, ale zároveň nejsme, protože, no, rozhodování o podstatných věcech nelze nechat na snadno ovlivnitelné veřejnosti.

Ne že by neliberální demokracie nemohla fungovat, ale v současném světě jsou demokracie a liberalismus tak úzce propletené, že většina lidí nedokáže rozeznat jedno od druhého. Proto je ruská opozice titulovaná většinou jako demokratická a nikoliv jako liberální. To druhé je podstatné, protože Navalného opozice je pro zavedení současných výstřelků Západního liberalismu.

Existují teorie, že Vladimir Putin je nějakým způsobem spřízněn s ruskou carskou rodinou, takže by – teoreticky – mohl mít legitimní nárok na ruský trůn. I kdyby to byla pravda, je to všechno málo platné, protože legitimismus je zcela cizí současnému „buržoaznímu“ chápání politiky nejen na Západě, ale i v Rusku samotném.

Takže současná ruská vláda se musí tvářit, že plní vůli lidu, a musí opakovaně žádat o důvěru téhož lidu ve volbách, stejně jako „prohnilí“ vládci Západu. Je-li ruská vláda pouhým nástrojem vlády lidu nad sebou samým, i její vládnutí musí být v konečném důsledku sociopatické, neboť v sobě nese, alespoň do jisté míry, stejný rozpor jako Západní demokracie.

Dokud ruská vláda neotevře otázku legitimity, dokud nepostaví svou legitimitu na něčem jiném než lidovém hlasování, nezíská status skutečné reakční síly v progresivním světě, za kterou ji někteří považují. Upřímně řečeno, nejsem přesvědčen, že po něčem takovém vůbec touží.