Bezdětní lídři

Malcolm Pollack upozornil na tento krátký článek z Gates of Vienna. Je zajímavé vědět, že většina z hlavních lídrů Evropy nemá děti. Vysoká časová preference evropských politiků aneb proč by je tedy měl zajímat její osud nad rámec jejich (krátkých) životů? Kdoví.

V diskuzi pod článkem kdosi trefně poznamenal, že práce moderního politika vyžaduje neustálou pozornost a politici, kteří mají rodiny, se nemohou nebo nechtějí nechat vtáhnout do této časově i jinak náročné hry. Možná na tom něco je.

A někdo další uvedl, jako kontrast, seznam nacionalistických politiků, včetně našeho Zemana a Okamury, kteří děti mají. V jejich čele není nikdo jiný než Viktor Orbán s 5 dětmi (Okamura by se měl víc snažit). Prezidenti a premiéři zemí visegradské čtyřky prý mají dohromady 26 dětí.

Reklamy

Kdo vlastně ovlivňuje výsledek voleb?

Vyšetřování ruského vměšování do amerických prezidentských voleb dospělo konečně k závěru. Třináct Rusů a tři ruské společnosti byly obviněny z nelegálního zasahování do prezidentských voleb v roce 2016. Jejich cílem prý bylo:

rozšiřovat nedůvěru v kandidáty a politický systém jako takový.

Obvinění údajně podporovali Trumpovu kampaň, znevažovali Hilary. a také očerňovňovali republikánské kandidáty Cruze z Texasu a Rubia z Floridy. Cizincům je samozřejmě zakázáno snažit se ovlivňovat federální volby. Jejich činnost údajně poškodila Clintonovou.

Obvinění vytvořili účtů na sociálních sítích s použitím falešných osobních údajů. K tomu prý částečně využívali počítačovou infrastrukturu na území Spojených států.

Nicméně žádný Američan nebyl vědomým účastníkem tototo komplotu a ani nedošlo k ovlivnění výsledku voleb (což, mimochodem, popírá předchozí tvrzení o poškození Clintonové).

Mimo to padlo obvinění z bankovního podvodu a zcizení identity.

To jsou míň než hubené výsledky více než rok trvajícího vyšetřování. Blamáž, chtělo by se říci.

Ve skutečnosti nejde o Rusko, jde o Trumpa. Vyšetřování začalo ještě za Obamovy éry a jeho cílem zřejmě bylo paralyzovat Trumpa. Problém byl v tom, že se jednalo o vyšetřování kontrarozvědky, nikoliv o kriminální vyšetřování. Proto mělo zůstat v tajnosti. Jenže FBI se nijak netajil s tím, že vyšetřuje Trumpovu kampaň. V tuto chvíli měl šéf FBI Comey veřejně ujistit Trumpa, že on sám není vyšetřován.

K tomu nedošlo a za situace, kdy se po mnoho měsíců neobjevoval žádný důkaz o zločinu, Trump byl soukromě ujišťován, že není vyšetřován, ale navenek se FBI tvářila, jakoby se udál nějaký strašný zločin, v němž prezident figuruje, Trump Comeyho vyrazil. Nicméně vyšetřování nezastavil, ačkoliv na to měl právo.

Následně došlo k ustanovení zvláštní rady pro vyšetřování, podle McCarthyho nelegálního, protože k němu nebyl řádný důvod. Neexistovaly žádné důkazy, ani silné podezření, že byl spáchán zločin. Ustanovení této rady však umožnilo pokračovat ve vyšetřování. Přitom případ „úmluvy s Ruskem“ vyzníval stále více do ztracena.

Byl tu ale další bod vyšetřování, obstrukce. Narozdíl od tajných dohod s Ruskem je obstrukce zločinem a spadá do kompetence zvláštní rady. Staly se dvě události, na základě kterých by teoreticty bylo možné obvinit Truma z obstrukce, tedy bránění spravedlnosti nelegálními prostředky (např. pokus o uplácení svědků v Nixonově aféře). První byla žádost o zastavení vyšetřování Flynna, poradce pro národní bezpečnost, druhou byl vyhazov šéfa FBI Comeyho.

K tomu McCarthy poznamenává, že je v pravomoci prezidenta zastavit vyšetřování, jakkoliv se to nemusí zdát vhodné, takže těžko mohlo dojít k porušení zákona. Navíc vyšetřování nakonec pokračovalo a Flynn byl stíhán, aniž by do toho prezident více zasahoval.

Stejně tak smí prezident zastavit vyšetřování ruského vměšování. Může-li to udělat v případě kriminálního vyšetřování, tím spíš může zastavit vyšetřování kontrarozvědky, jehož cílem je prezidenta informovat o potenciální zahraniční hrozbě, nikoliv o kriminálním činu. Comey však byl vyhozen z jiného důvodu: veřejně tvrdil, že je prezident podezřelý, zatímco ho soukromě ujišťoval, že podezřelý není. A jak už bylo řečeno, vyšetřování ruského vměšování pokračovalo i po Comeyho odchodu.

Trump tedy použil legálních prostředků, což podle McCarthyho znamená, že nemůže být obviněn z obstrukce. Zdá se to být logické, nicméně ohledně tohoto bodu nepanuje shoda. Jiní tvrdí: přestože jednal legálně, může být obviněn z obstrukce.

Ať je to, jak chce, považuju za jisté, že cílem bylo a je bránit Trumpovi v uskutečňování jeho programu všemi prostředky. Ačkoliv je demokracie liturgií liberalismu, není liberálům dost svatá, aby respektovali výsledky volebních procesů. O tom už jsme se mnohokrát přesvědčili.

Plnokrevný Tory

Jacob Rees-Mogg, britský konzervativní politik, Jakobít čili reakcionář starého ražení (dnes velice vzácný v praktické politice), vtipný a zdvořilý muž s mluvou gentlemana edwardiánské Anglie, nejbritštější Brit, jakého by si našinec dokázal představit, k tomu zbožný katolík a možný budoucí premiér Velké Británie.

Původem z idylického somersetského venkova jižně od Bathu a Bristolu, ženatý a otec šesti dětí. Vzdělán ve finančnictví, v kterémžto oboru také dlouho pracoval a vydělal značné jmění. Je ztělesněním tradičních anglických hodnot.

Jaké větší potěšení může rodilý Angličan mít než naslouchat naší národní hymně … naslouchat slovům, které nás pojí k našemu vládci, jenž je součástí řetězu tánoucího nás zpět do naší dávné historie.

Zdá se, že má podporu mezi mladými konzervativci, které už nudí nemastné, neslané vedení a možná i projekt „modernizace“ Davida Camerona (modernizace je beztak jenom krycí název pro opouštění zbylých konzervativních principů). Je otázka, nakolik jim imponují jeho přesvědčení či spíš to, že je člověkem, který ve světě technokratického kariérismu nějaká přesvědčení vůbec má.

A samozřejmě je zastáncem tvrdé linie Brexitu. Ač není členem vlády, působí trochu jako dozorčí Mayové, aby při jednání o vystoupení z EU nevyměkla.

Katolíka může potěšit, že potraty či manželství homosexuálů jsou pro něho nepřijatelné.

Pro spoustu současníků, levicových i pravicových politiků je ovšem nekajícným reakcionářem, reliktem minulých dob, který se absolutně nehodí na to vést moderní Británii.

…jeho hodnoty jsou hodnotami fanatika, nikoliv hodnotami moderní Británie, jako umírněnost, tolerance, inkluzivita a soucit s potřebnými.

K tomu zastánci EU a aktivisté za práva gayů dodávají:

Nikdy mě nenapadlo, že uvidím politika jako on tak blízko pozici moci. Je to zcela děsivé pro budoucnost této země.

Je pro bigotnost a netoleranci.

Což je pro mě spíše doporučení. Více si lze přečíst zde.

Osobně nejsem zastáncem vystoupení z EU, ale Velká Británie není ČR. Její pozice, historie, politické uspořádání atd. je jiné, proto nemám vyhraněný názor na setrvání či vystoupení UK z EU.

Také mi připadá, že je ekonomickým liberálem, příliš velkým stoupencem neviditelné ruky volného trhu, což je u anglosaských konzervativců častý problém. Toto však není zcela jednoduchá otázka a z jednoho článku si člověk neudělá dostatečně nuancovaný obraz.

Nicméně přál bych si více politiků, jako je tento. Možná by Evropa měla ještě naději.