Výchova (nejen) dívek v Česku

Žena si ze mě dělá legraci, že všechno vidím moc politicky. Ono je ale těžké nevidět věci politicky, když cpou politiku do všeho. Nedávno jsem narazil na tohle. Je legrační, že v příloze o cestování dostane člověk řádnou přednášku o tom, jak má vypadat politická kultura.

A samozřejmě, hlavní překážkou k vytvoření té správné, tedy politicky korektní politické kultury je prezident. Je prostě ještě příliš brzy po volbách a uvědomělí liberálové musí ventilovat svou frustraci.

Na druhou stranu si nemyslím, že je to hlavně prezident, kdo stojí v cestě politické korektnosti u nás. Shodou okolností je to kombinace demokracie a poněkud zpátečnického naladění venkovského obyvatelstva. To je dané komunistickou výchovou a sklonem venkovských nedůvěřovat „expertům z města“. Jde o emocionální nastavení a nedělám si iluze, že by vydrželo. Dokud budou mít liberálové volnou ruku v oblasti vzdělávání a médií, osud Západní Evropy nás nemine. Skutečně konzervativní platforma, o kterou by člověk mohl opřít své emoce a intuici, u nás totiž chybí.

Příkladem toho, že liberálové v médiích nezahálejí, je i tento rozhovor s Češkou žijící ve Skotsku. Petra Mánková je evidentně dobře vyškolená v politické korektnosti. Tak dobře, že je to pro ni vzduch, který dýchá. Takže slyšíme o nedostatku žen v politice, o rasistických, sexistických, homofobních výrocích, včetně zpochybňování holocaustu, nezávislosti policie a soudů a napadání novinářů. tedy všechny posvátné krávy liberalismu v jedné větě. Ale má pravdu v jednom: že u nás není politika na úrovni. Moc rád bych v tom viděl známku konzervatismu nebo kontrarevoluce, prostě nějaké alternativy k všudypřítomnému liberalismu, ale zatím to vypadá tak, že u nás politická korektnost jenom není dostatečně rozvinutá.

Reklamy

Americkému senátorovi nevoní anglo-americké dědictví

Steve Sailer nedávno upozornil na tweet amerického senátora Briana Schatze, který se pohoršuje nad použitím výrazu anglo-americké dědictví. Stalo se tak v reakci na řeč státního návladního Jeffa Sessiona na shromáždění šerifů, ve které Session poznamenal, že úřad šerifa je kritickou součástí anglo-amerického dědictví vymáhání práva.

Sailer upozorňuje na židovský původ Schatze a jeho rodiny, nicméně mám dojem, že podobný nesmysl by bez problému vypustil do světa i čistokrevný (Anglo)Američan.

Možná má pravdu hned první komentář pod článkem, který tvrdí, že někteří lidé považují americký právní systém za plod Francouzské revoluce a nikoliv anglické tradice „common law“.

Uvádím pro ilustraci, jak hlubokou nenávist chovají někteří Američané vůči historii své země a jakým způsobem se v této zemi funguje politická korektnost.

Demokracie vs autoritářství

Čas od času mi leze na nervy neustálé překrucování slov demokracie a autorita.

Známe to, u nás je demokracie, Putin vládne autoritářsky a nekonečné variace těchto tvrzení v souvislosti s různými zeměmi či politickými figurami, přítomností či absencí demokratického způsobu rozhodování, dialogu, lidských práv atd.

Demokracie se tak prezentuje jako něco z podstaty odlišného od jiných, nedemokratických čili autoritativních forem vlády. Demokratický systém vlády je svobodný, zatímco nedemokratické systémy jsou nesvobodné. Demokracie je založená na lidských právech, dialogu a úctě k názorům druhých, zatímco autoritativní systém je direktivní, nevede dialog, nemá úctu k názorům druhého a porušuje lidská práva.

A to jednoduše není pravda. Demokracie není v principu odlišná od jiných forem vlády (aristokracie, monarchie). Demokracie je určitá procedura vedoucí k ustanovení vlády. Vláda vládne autoritativně. Vždycky.

Cílem každé formy vlády je udržovat řád a bránit ho proti vnitřním i vnějším narušitelům. A mnoho dalších věcí, které jsou v souladu s obecným dobrem. Jinými slovy úkolem vlády je zajistit, aby společnost mohla fungovat a aby se jí dobře dařilo. To je cílem každé vlády, včetně demokratické.

Neliší se ani v prostředcích. Řád a fungování se zajistí tím, že vláda zavře do vězení všechny, kdo je narušují. Demokratické vlády užívají v tomto ohledu stejné prostředky jako ty nedemokratické. USA, Česko, Rusko, Čína i KLDR mají policii, soudy i vězení.

Znamená to, že není rozdíl mezi USA a Sevení Koreou? Samozřejmě nikoliv. Rozdíl spočívá v tom, že vláda každé z těchto zemí má jinou představu o tom, jak má řádná a fungující společnost vypadat. Čili má jiný koncept obecného dobra. Komunistický koncept patří k těm nejzvrácenějším a nejvíc vzdáleným realitě. Proto vyžaduje nejvíc donucení ze strany státu, nicméně každá vláda musí svůj koncept vynucovat. Každá vláda je a musí být autoritativní.

A je to ještě horší (viz zde):

Každý, kdo má nějaké politické názory, je autoritář, tedy pouze na věci, které on sám považuje za odporné a opovrženíhodné. Ale liberalismus je autoritářský sociopaticky, autoritářství operující jako falešné anti-autoritářství.

Není na čase s tou povýšeneckou hrou skoncovat?

Kukačka už zakukala…

Když utichly předvolební a volební vášně, měl bych pár poznámek k volebním kandidátům. Přesněji řečeno k Jiřímu Drahošovi. Miloše Zemana už známe a víme, co od něho čekat.

Po debatách se známými jsem se tedy rozhodl podívat se na druhého z kandidátů do druhého kola. Třeba najdu něco zajímavého. Koneckonců slušnost a alespoň náznak konzervatismu není v dnešní době k zahození.

Jiří Drahoš podporuje tradiční rodinu, ale zároveň říká toto:

Můj pohled na věc však nevylučuje ani jiná uspořádání vztahů, ve kterých jsou na svět přiváděny a vychovávány děti. Jsem jen opatrnější v tom klást mezi všechny představitelné modely soužití rovnítko. Naše civilizace totiž dosud nemá velkou zkušenost s existencí dvou či vícegeneračních rodin jiného než klasického modelu. Proto je podle mého názoru třeba nové formy rodinného soužití nadále diskutovat.

To je na pováženou, ale aspoň je tam ta vsuvka o rovnítku…

Naneštěstí to nebylo všechno:

Zastávám názor, že cyrilometodějská a husovská tradice představují nedílnou součást české historie, na kterou můžeme být právem hrdí.

Ano, v český národ trpí jistou schizofrenií, když slaví svátek heretika Husa hned po svátku sv. Cyrila a Metoděje, byť obojí zajisté je nedílnou součástí naší historie. Ale na co přesně máme být hrdí? Na to, jak se z Čechů katolíci stávali a zároveň na to, jak byli vražděni? Jak křesťanská kultura u nás vznikala a zároveň na to, jak byla ničena? To už je na mě příliš silná dávka schizofrenie.

Prezident má spojovat, ne rozdělovat, jak se dnes často opakuje. Ale tohle zachází příliš daleko. Nelze spojovat nespojitelné. Nelze podporovat rodinu a zároveň pod ní podřezávat větev podporou jiných „modelů soužití“. A nelze ctít tradici života a smrti zároveň.

Už téměř třicet let je náš společný prostor svobodný v takové míře, jakou zažili jen naši předci v prvních dvou dekádách republiky. Jsme svobodni nejen ve smyslu národa s vlastní vládou, ale i v podobě úplné svobody pohybu, názoru, volby. Je jen na nás, jak naložíme s tímto ohromným darem, o jakém naši předkové snili.

Jiří Drahoš se zdá být naivním politickým optimistou, který se chce zavděčit každému, nikomu neublížit a drží se osvědčených frází. Další případ politické naivity? Možná. Slušnost v erbu a další citát z jeho webových stránek by tomu nasvědčovaly.

Nicméně slušnost samotná nestačí. Právě slušní a spíše konzervativní lidé radikálům nejvíc usnadňují uskutečňování jejich zvrhlých vizí. Právě je nelépe vystihuje pojem cuckservative.