Pohádková normalizace

Čirou náhodou jsem narazil na tuto recenzi pohádky Nejlepší přítel. S autorem se shodnu na tom, že to nebyla špatná pohádka. Zato recenze samotná mi připadá jak z jiného světa. Především tohle:

Zásadní roli hraje skutečnost, že české pohádky nevznikají pro děti. Jsou zcela odtržené od jejich zájmů i světa a neplní úlohu seznamování se společností ani s jejími nástrahami. Místo toho jsou nostalgickým útočištěm pro jejich rodiče.

Přežívá v nich normalizační uspořádání patriarchální společnosti, kdy muži bojují se zlem a ženy potřebují být zachraňovány/provdávány, přičemž cení se především bezmezná důvěra v magickou autoritu kolektivních pravd.

Pohádky zarputile odolávají jakékoliv „politické korektnosti“, tedy genderovým diskuzím a kritice stereotypního vnímání světa – všem věcem, jež značná část populace považuje za špatné a škodlivé. Pro tuto část Česka jsou pohádky poslední pevnost „normálního světa“.

Tyto odstavce prezentují jednu perlu za druhou. Patriarchální uspořádání je projevem normalizace? Nebo normalizace projevem patriarchátu? To druhé by dávalo větší smysl, protože normalizace představovala autoritativně vynucovaný návrat k původní bolševické myšlence diktatury proletariátu.

Nicméně, že by se normalizace vyznačovala patriarchálními ctnostmi? To se mi příliš nezdá, vzhledem k vřelému vztahu komunistů k boji za osvobození ženy z jařma tradiční patriarchální rodiny. Možná měl autor na mysli to, jak předseda nabídl ruku své dcery a půl JZD statečnému princi, který skolí strašlivého netvora Jóžina (z bažin). Nu, po takové feudální „normalizaci“ bych hrábnul všema deseti.

A co si mám představit pod magickou autoritou kolektivních pravd? Pokud tím autor míní tradiční, osvědčené, milionkrát vyzkoušené a funkční patriarchální uspořádání, ve kterém každé pohlaví má svou biologicky i sociálně danou nezastupitelnou roli, tak tomu, jakožto osoba obdařená zdravím selským rozumem, důvěřuju taky.

Politická korektnost znamená podle autora genderové diskuze a kritiku stereotypního vnímání světa. Fascinující. Nicméně ve stereotypní realitě tohoto světa je politická korektnost autoritativním uplatňováním liberalismu a jeho „pravd“. Jinak to ani být nemůže!

Nejde totiž o to, že je liberalismus zaváděn autoritativně. Nejsem libertarián, aby mi tohle vadilo. Vadí mi to, že je liberalismus nekoherentní politická filozofie a jeho prosazování se rovná jednání šílence.

Ještě pár poznámek k dalšímu textu.

Proč by měly pohádky seznamovat dítě se společností? V jistém odvozeném smyslu snad ano, ale především dítě seznamují se základní metafyzickou a etickou realitou našeho života: jsme nesmrtelné duše obdařené svobodnou vůlí, můžeme proto volit mezi dobrem a zlem a jednou budeme za své činy souzeni. Tento úkol plní pohádka Nejlepší přítel docela dobře, řekl bych.

Je dobrý film takový, který má nápaditý scénář nebo styl? Otázka je, co znamená „nápaditý“? Pokud to znamená porušovat základní pravidla žánru, osvědčený zavedný řád nebo dokonce společenská tabu, pak čím méně „nápaditosti“, tím lépe. Kromě toho, když má haiku přesně sedmnáct slabik, není příliš nápadité porušit pravidla a vytvořit verš s osmnácti. Jde spíš o autorskou lenost neschopnou popasovat se s danými pravidly.

Atd.

Vcelku chápu povzdechnutí liberála nad skutečností, že má větší část Čechů zpátečnické tendence, volí Zemany a Babiše a nepřijímá genderovou stupiditu a jiné výstřelky Modernity s dostatečným nadšením. Alespoň někdo si uchovává poslední zbytky zdravého rozumu. Otázka je, jak dlouho. Předpokládám, že do té doby, než se začnou vysílat politicky korektní pohádky.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s