Liberál Halík

Na Tomáše Halíka slýchám pět chválu i hanu. Je to beze sporu výrazná osobnost českého veřejného života, nicméně nikdy jsem nečetl žádnou jeho knihu, ani jsem se nijak nezajímal o jeho názory.

Nedávno jsem čirou náhodou narazil na tento článek a musím konstatovat, že Tomáš Halík je typickým příkladem liberálního katolíka. Takových je bohužel v dnešním světě plno.

Pokusím se okomentovat několik citátů.

Sekularizace znamenala nikoliv popření, ale spíš absorbování mnoha myšlenek křesťanství do nového společensko-kulturního kontextu.

Snažil jsem se najít nějaký význam této věty, který by alespoň vzdáleně připomínal historickou či současnou realitu. Hlavními myšlenkami křesťanství jsou Bůh, Jeho vtělení a příslib spásy. Ty v naší sekulární společnosti postrádám. Modernita sesadila Boha z trůnu a na Jeho místo dosadila člověka. Láska k člověku je nic, jestliže chybí láska k Bohu, pokud má důstojný pán na mysli toto (byť nevidím, že bychom my, moderní lidé nějak víc milovali člověka než naši dědové).

Po moderní sekulární společnosti přichází doba postmoderní a postsekulární, v níž světová náboženství začínají hrát opět nové – a velmi důležité – role v rámci radikální plurality vznikající globální společnosti. Budoucí podobu a roli křesťanství lze nyní jen uhadovat…

Jaká budoucí podoba křesťanství? Křesťanství má jedinou podobu a tou je Katolická církev. Její role je také jen jediná: vést lidi ke spáse. Jak by se toto mohlo změnit? A co je to doba „postsekulární“?

Církev … by měla zakládat ohniska, podobná tehdejším benediktinským klášterům, která by „novým Evropanům“ předávala nejlepší hodnoty naší tradice, včetně oněch hodnot tolerance a svobody svědomí, k nimž se sama církev těžce dopracovávala po řadu století.

Takže Církev „dospěla“ až s příchodem moderní společnosti? Nebo jak to mám chápat? Proč zdůrazňuje toleranci a svobodu svědomí? To jsou zásady, které uznává i spousta ateistů. K čemu je pak potřeba Církev? Proč nehovoří o spáse duší?

Tolerance sama o sobě není hodnota. Tolerance dává smysl pouze jako projev prozíravosti nebo velkorysosti tam, kde by mohl tvrdý přístup vyvolat ještě větší zlo.

A svoboda svědomí? Jistě, Církev zakazuje (a vždy zakazovala – není to netolerantní?) násilné obracení na víru, ale to podle mého soudu ještě neznamená svobodu svědomí, leda ve velmi omezeném smyslu. O náboženské svobodě jsem už psal. Svoboda svědomí trpí stejnými problémy. Příroda nemá ráda vakuum, a proto ho co nejrychleji vyplní nějakým obsahem. Stejně tak svoboda svědomí je čistým papírem, který si jedinec velice rychle vyplní obsahem, který mu nejvíc vyhovuje. Netřeba dodávat, že často v rozporu s danými Božími přikázáními.

Dnešní odpůrci humanisticko-demokratické tradice Masaryka a Havla se nejdřív pokoušeli udělat z pojmů pravda, láska a čest směšná či sprostá slova…

Z mého pohledu je humanisticko-demokratická tradice v rozporu s křesťanstvím i s racionálním uspořádáním společnosti.

Asi není zcela spravedlivé soudit na základě jediného rozhovoru, ale nemyslím si, že bych po prostudování celého Halíkova díla dospěl k jinému názoru. Tomáš Halík je možná zdatný teolog, má charisma, pastorační úspěchy a dokáže oslovit určitý typ lidí, nicméně já vidím politického liberála. A liberalismus a katolicismus považuju za neslučitelné.