Politická svoboda

Jednou z námitek proti tvrzení, že svoboda nemůže být primárním cílem vlády, často bývá argument, že svoboda je jedním z nejdůležitějších lidských dober, a proto musí dobrá vláda svobodu zajistit.

Ano, svoboda je důležitá, ale nikoliv sama o sobě. Spravedlnost vyžaduje, aby měl člověk prostor konat dobré a naopak neměl prostor konat zlé. V tom spočívá pravá svoboda. Dobré a zlé má objektivní obsah, tzn. že ne vše, co člověk subjektivně chce, je pro něho objektivně dobré. Např. někdo může mít děsnou chuť na cukroví, ale to neznamená, že je to pro něj dobré. Jinými slovy, člověk má sice svobodnou vůli, ale z toho neplyne, že může dělat cokoliv. A ještě jinak, pravá svoboda je výsledkem ctnosti a usilování o ctnost je usilování o dobro, pravdu a krásu.

To je všechno moc pěkné, nicméně (téměř) irelevantní a (prakticky) tautologické z hlediska politické svobody, o které se v případě liberalismu mluvíme. Ano, všichni jsme pro dobro a svobodu. Nicméně v politické sféře se vznešený, avšak abstraktní požadavek svobody naplní konkrétním obsahem, tj. jak si ta či ona politická skupina svobodu představuje. A prosazení konkrétní svobody jedněch, což koneckonců je cílem politiky, znamená omezení svobody druhých.

Přitom neexistuje žádná rovnováha, kdy by byly uspokojeny požadavky všech zúčastněných. Když katolíci usilují o zákaz potratů, usilují o dobro matky a dítěte. Když levice usiluje o povolení potratů, usiluje dle svého (zvráceného) přesvědčení o dobro matky a dítěte (např. dítě narozené s nějakou vadou by nežilo „plnohodnotný“ život a kazilo by matce její život apod.). Mezi těmito požadavky neexistuje žádný střed, který by vyhovoval oběma stranám. Příslušná autorita musí vynucovat tu verzi, kterou považuje za správnou, ačkoliv objektivně je správná a v souladu s Božím zákonem a obecným dobrem pouze jedna z nich.

Bylo by tedy lepší, kdyby se pojem svoboda z politického života a slovníku úplně vypustil. Buď jde o pojem prázdný, neboť kdo by se stavěl proti svobodě obecně či v nějakém vyšším, filozofickém smyslu? Anebo má konkrétní obsah, který znamená konkrétní omezení svobody pro všechny, kteří s tímto obsahem nesouhlasí.

My, katolíci, nebojujeme za svobodu. Bojujeme za to, aby se Boží zákon odrážel i v našich lidských zákonech.

Advertisements

Vánoční přání

Na pár dní necháme politiku stranou, neboť přichází nejveselejší období roku. Tak nač si ho kazit!

Přeju (potenciálním) čtenářům veselé Vánoce a mnoho Božího požehnání v novém roce. Věřím, že ho všichni budeme moc potřebovat.

Public Enemy #1

Nepřítel zřejmě propadá zoufalství anebo je to nějaká nová reality show. Jinak si to nedovedu vysvětlit.

Nejprve tento článek. Nepřipadá mi nijak neuvěřitelné, že by se Kreml vměšoval do amerických voleb. Nicméně se spolu s Donaldem I. podivuji nad tím, že s tímto obviněním nepřišli liberálové už před volbami. Byla by to pecka! A na tom nic nezmění ani informace, že Obama obvinil Rusko z kyberútoků už měsíc před volbami. Neměli důkazy předtím a nemají je ani teď.

Daily Stormer považuje celou věc za hoax a pokus o puč proti čerstvě zvolenému prezidentovi, který ještě ani nepřevzal úřad a ujišťuje čtenáře, že za svého císaře vyrazí do boje. Možná na tom něco bude, i když ponecháme melodramata stranou. Fakt, že prohru Demokratů ve volbách řeší nejvyšší představitele bezpečnostních složek nejmocnější země světa, o něčem svědčí.

I levicoví radikálové to považují za přinejmenším nepodstatné a příčinou neúspěchu Hillary je podle nich to, že je Demokratická strana příliš pravicová. Světe, div se!

Vladimir Putin, zlo na úrovni globálního oteplování a nyní i skrytý kurfiřt dosazující svého císaře na vbrzku uprázděný americký trůn se ovšem dopustil i dalších odporných zločinů (svobodný svět už by měl poslat svého nejlepšího špióna, jímž není nikdo jiný než Bob St. Clare, na novou misi).

Tak například proruská propaganda v Česku.

Před nějakým časem se Respekt snažil poodhalit tajemství financování proruských médií v Česku. Myslel jsem, že půjde o něco globálního, ale nakonec se z toho vyklubal pokus o rozkrytí údajně neprůhledného financování Aeronetu, proruského webu a podle mého soudu poměrně nudného chrliče konspiračních teorií.

Za pozornost stojí, že se seriózní liberální média zobírají financováním pochybného internetového magazínu, který upozorňuje na údajně pochybné financování různých liberálních uskupení, případně známých tváří českého mediálního nebe. Není to ironie? Tak kdo koho platí, vážení lovci konspirací?

S další bombou přišel dnes Délský potápěč: sexuální útoky migrantů v Německu prý mohou podle nějakého „odborníka“ řídit ruské a syrské tajné služby za účelem ovlivnění nadcházejících voleb v Německu. Jinými slovy, když nevyhraje Merkelová, tak je to jasné.

Zato mě není jasné, jestli je taková pitomost jenom nějaká volavka nebo jestli to dotyčný myslí vážně. Možná liberálové opravdu nedovedou pochopit, jak se může někdo, komu se snaží pomoci, zachovat jako svině…

Zdá se, že koho chtějí bohové zničit, toho skutečně nejprve připraví o rozum.

Kladivo na liberalismus

Zpátky k mému oblíbenému tématu, jímž je liberalismus. Lidé chápou pojem liberalismus různým způsobem a v různém kontextu: např. v ekonomii je chápán jako teorie upřednosňující laissez-faire a svobodný trh. Avšak prvotně a především je liberalismus politická filozofie, politická doktrína.

Thefreedictionary.com definuje liberalismus takto:

A political theory founded on the natural goodness of humans and the autonomy of the individual and favoring civil and political liberties, government by law with the consent of the governed, and protection from arbitrary authority.

Miriam-Webster se příliš neliší:

a political philosophy based on belief in progress, the essential goodness of the human race, and the autonomy of the individual and standing for the protection of political and civil liberties; specifically : such a philosophy that considers government as a crucial instrument for amelioration of social inequities (as those involving race, gender, or class)

Moje definice, která se od výše uvedeného také nijak zásadně neodchyluje, a následující úvahy vycházejí ze Zippyho práce, jehož blog vřele doporučuju k prostudování.

Liberál tedy věří, že zajištění svobody a rovnosti je primárním úkolem vlády. Svoboda je hlavní, proto ponecháme rovnost prozatím stranou.

Lze říci, že svoboda je dobro, které člověk k životu potřebuje. Problém nastává ve chvíli, kdy se svoboda, chápaná jako svoboda politická, stane hlavním cílem či úkolem vlády. Vláda se tím dostává do nesmyslné a šílené situace. Proč?

Představme si krále, který nařídí svým poddaným, aby neposlouchali jeho příkazy.

Liberální vláda je v podobné situaci, protože podstatou politiky je autoritativní řešení sporných případů a prosazování určité koncepce obecného dobra. To znamená, že podstatou politiky je omezování svobody. Omezení svobody otrokářů přináší svobodu otrokům. Svoboda jako obecný princip nemůže být cílem vlády. Z toho důvodu je liberalismus nesmyslná politická filozofie.

Každá nesmyslná filozofie je v rozporu s realitou. Tím pádem je vnitřně nestabilní, a když se uplatňuje v praxi, vytváří chaos. Liberalismus je přímý útok na autoritu jakéhokoliv druhu.

Jednoduché, není-liž pravda? Tady bychom mohli případ uzavřít a jít dál, jenže člověka brzy přepadnou pochybnosti a vynoří se spousta otázek. Jak je možné, že se liberalismus drží při životě už víc jak 200 let? Proč není v principu možné, aby svoboda byla cílem vlády, když v praxi to evidentně jde? Neznamená tohle všechno, že žádná svobodná společnost neexistuje? V praxi ale vidíme svobodné západní demokratické státy a nesvobodné totalitní státy jako Severní Korea nebo bývalý Sovětský svaz!

Atd., atd., atd. Na některé námitky se podíváme příště.

Charvát nad Ortelem

Časopis Respekt dělal rozhovor s Janem Charvátem, odborníkem na politický extremismus, o údajně xenofobním hudebníkovi Tomáši Ortelovi, který získal druhé místo v Českém slavíkovi. Přišlo mi to jako jeden gigantický ad hominem.

Vcelku nepochybuju o tom, že jsou mezi námi lidé, kteří by rádi viděli všechny cikány v Indii, všechny židy v koncentráku a kteří by poslali imigranty tam, odkud přišli. Mezi těmito skupinami utlačovaných samozřejmě není podle liberálů rozdíl, takže neoprávněné útoky proti jedné jsou neoprávněnými útoky proti všem. Čili žhářství na Vítkově a odpor proti imigraci mají společného jmenovatele – rasismus.

Dále se dozvíme, že neonacisté neuvažují logicky a že je to parta alkoholiků, asociálů a násilníků. Lidé prostí, frustrovaní a nejistí. Marginalizovaná nižší a střední třída. Následuje sonda do jejich „krabičkového myšlení“ (Romové = šmejdi) a k tomu nenápadná signalizace, že mnohé útoky imigrantů proti „domorodcům“ jsou hoaxy, které pan profesor hrdinně vyvrací na sociálních sítích.

Co na to říct? Takoví ubožáci, ti extrémní pravičáci! Škoda, že na jejich frustraci naše sociální projekty zatím nefungují. Anebo že se jedná o dost ubohý rétorický trik.

Jsem si vědom, že rozhovor se točil kolem neonacistických (použiju-li jejich terminologii) hudebníků a jejich posluchačů. To jistě nebude žádný intelektuální výkvět (přiznám se, že jsem o Tomáši Ortelovi nikdy neslyšel, dokud jsem nečetl tento rozhovor). Ale celý text pak samozřejmě vyzní, že taková je autentická pravice.

Jenže autentická pravice není součástí Overtonova okna, takže její myšlenky nemohou být součástí seriózního diskurzu. Leda jako společenská patologie.

Pravá alternativa?

Poslední dobou se roztrhl pytel s pokusy definovat, co je tzv. alternativní pravice neboli alt-right.

Nejprve je třeba se zmínit, že se budoucí americký prezident od alt-right distancoval a že ji odsoudil. Nicméně to se týkalo především skupinky kolem Richarda Spencera, což je asi nejvíc nacionalistické křídlo alt-right. Musela to pro ně být dost studená sprcha.

První z nedávných pokusů definovat hlavní principy alt-right se objevil na Jimově blogu. Shodou okolností výše uvedené Trumpovo prohlášení popřelo hned první z jeho 17 bodů, který říká „žádní nepřátelé napravo“. Jak pošetilý je to princip, ukazuje neocenitelný Zippy tady a tady.

Alt-right však netvoří jenom bílí nacionalisté a s ostatními body Jimovy definice lze víceméně souhlasit. Svou troškou do mlýna přispěl i Aurelius Moner. Odmítání rovnosti je princip, na kterém se shodne většina těch, co se hlásí k alt-right. Aurelius zde kritizuje moderní pojetí práv, které vychází právě z rovnosti. Velmi trefně popisuje stupiditu liberalismu a ukazuje, jak byla svoboda chápána v předmoderních časech.

Podle mého soudu problém není v tom, že svobodu špatně chápeme (pravda), nýbrž v tom, že jsme ji učinili hlavním cílem moderní politiky. Je nemožné dosáhnout rovnosti politickými, ani jinými prostředky, protože si prostě rovni nejsme. Ale není možno takto dosáhnout ani svobody, protože politika nutně slouží k omezování svobody. Podstatné je pouze, které omezení svobody je správné a které nikoliv. Řekl bych, že mnozí na alt-right takhle daleko ještě nedospěli.

A nakonec je tu JMSmith, který se pokouší určit, zda je Orthosphere součástí alt-right a odpovídá si poněkud šalamounsky, že je součástí alt-right v širším smyslu. Alt-right přirovnává k protestantismu. Za přečtení stojí i diskuze pod tímto článkem.

Toto určitě není vyčerpávající seznam pokusů definovat alt-right a její principy. Osobně mě na alt-right nejvíc znepokojuje neochota odmítnout svobodu jako řídící politický princip. To z nich fakticky dělá liberály, i když odmítají (přinejmenším někteří) Vyhlášení nezávislosti a Ústavu.