Konzervatismus za mořem

Americký konzervatismus je a vždycky byl umírněným liberalismem nebo, chcete-li, pravicovým liberalismem. Je to dáno povahou samotné Americké revoluce, kterou kdosi trefně nazval „nejkonzervativnější ze všech liberálních revolucí“. V tomto směru nejde o žádný převratný objev.

Problém je v tom, že se význam slova konzervatismus za posledních 150 let výrazně posunul, takže dnes víceméně odpovídá tomu, co pod tímto pojmem chápou Američané. A navíc současní čeští konzervativci vidí anglosaského kočkopsa konzervativního liberalismu jako jedinou schůdnou konzervativní tradici v moderním světě.

Nicméně Republikáni v zámoří si uvědomují, že jsou ve skutečnosti liberály. Přinejmenším někteří z nich, což ilustruje tento rozhovor s Benem Shapiro, bývalým redaktorem breitbart.com.

Podle Shapira lze Západní civilizaci a kulturu oddělit od etnika, které na Západě sídlí, tedy bílých Evropanů. Pojem Západní civilizace je vlastně vágní myšlenka, protože evropanství není založeno na žádné ideologii. Nevidí důvod, proč by to, co nazývá mnohonárodnostní liberalismus či demokracie a co odlišuje od multikulturalismu levice, nemohlo fungovat.

Proto vnímá vzestup americké alt-right neboli alternativní pravice, která přispěla svým dílem k vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách, jako velké nebezpečí. Podle Shapira je alt-right rasistická a antisemitská, protože vidí Západní civilizaci jako produkt evropského etnika a chce zabránit jejímu zničení tím, že bude bránit sebedestrukci bílé rasy skrze imigraci. Shapiro se dále obává, že alt-right by mohla rozložit Republikánskou stranu zevnitř a proměnit ji ve hnutí národního populismu.

Jinými slovy Shapiro tvrdí, že Západní civilizace a kultura jsou univerzální a tím pádem vhodné pro všechna etnika. To, na čem Západní kultura a civilizace stojí, je liberalismus. A zdroj, ze kterého jako správný americký konzervativní liberál čerpá, jsou principy Otců zakladatelů.

Amerika z jeho pohledu není především národ či země. Je to idea. Idea svobody a rovných práv. Tím pádem je otevřená každému, kdo tyto principy přijme za své.

To je liberalismus jako řemen. Ať už si člověk myslí o alt-right cokoliv, současné Republikány skutečně nelze podezírat z ničeho, co by alespoň vzdáleně připomínalo konzervatismus.

Advertisements

Den boje za svobodu a demokracii

Včerejší zprávy byly plné událostí souvisejících s oslavami 17. listopadu. Až příliš plné, řekl bych. Jakoby média chtěla posílit zdejší (dle jejich mínění) ochabující víru v demokracii.

Každopádně je zde ve hře několik věcí. Válka mezi médii a prezidentem je ta podle mého soudu ta méně důležitá. Média podle očekávání v tomto zápase vyhrávají. Nedávné peripetie kolem dalajlamy poštvaly veřejnost proti prezidentovi více než kdykoliv předtím. Dalajlama je pro českou veřejnost nedotknutelná figura. Jak čas plyne, Václav Havel se stále více posouvá do pozice jakéhosi pseudosvětce a dalajlama jako přítel VH, liberál a zároveň duchovní figura nám to připomíná.

Miloš Zeman je naproti tomu příliš živý a příliš nedokonalý. Ale jeho hlavní vadou je, že je liberálem starého ražení a občas jde proti současným liberálním pietám. Na druhou stranu to jistě není jeho jediná vada.

Za podstatnější považuju něco jiného. To, co se včera odehrávalo, všechny ty pietní akce, oslavy atd., byla náboženská liturgie. Proto tolik vzletných slov z úst představitelů vládnoucí třídy a její nastupující generace (studenti na Albertově).

Liberální demokracie je moderní sekulární náboženství se vším, co k tomu patří. Hlavní liturgií jsou volby. Jednou z vedlejších ceremonií jsou i oslavy Dne boje za svobodu a demokracii.

Náboženství je základ civilizace. Přirozenost si vždycky najde cestičku, a proto se ani sekulární vláda neobejde bez náboženských obřadů, jejichž cílem je stmelit komunitu a upevnit její morálku. Problém je, že výsledkem je v tomto případě modloslužba a posilování chybných postojů: liberálně demokratického smýšlení, tolerance, multikulturalismu apod.

Hra na jednu bránu

Když už někdy zabřednu do debaty o politice, mívám problém vysvětlit, proč je liberalismus problematický.

Většina lidí, kteří se o politiku nijak hlouběji nezajímají, jsou liberálové. To je v současnosti defaultní politická pozice obyčejného člověka. Problém je v tom, že o tom ani neví. Liberalismus je vzduch, který dýchají. Proto má spousta lidí problém vůbec pochopit, co liberalismus je.

Za komunistů nám byly od základní školy vtloukány do hlavy základní poučky marxismu. Všichni jsme věděli, že nám vládne marxistická ideologie. Většina věděla, že je to ideologie špatná. Dnes si lidé myslí, že žádná ideologie jejich život neovládá. Myslí si, že dnes jsou svobodní a mohou si vybírat mezi ideologiemi nebo naopak proti nim.

V našich představách znamená politická svoboda veliké hřiště, na kterém se střetávají různé ideologie, politiky a osobnosti podle určitých pravidel (jak anglosaské!).

To je ale veliký omyl. To, že nazýváme západní politické systémy liberální demokracie, má svůj důvod. Ono hřiště a jeho pravidla vymezuje právě liberalismus, který se rád staví do role jakési metaideologie, vrchního arbitra nebo základního rámce. Nemůže připustit, že je pouze jednou z několika ideologií.

Kdyby to připustil, bylo by jasné, že není žádným arbitrem, žádnou univerzální metaideologií. Byl by pouze jedním z hráčů, zatímco nyní pouze předstírá, že je jedním z hráčů, ale všichni vědí a akceptují, že pouze toto mužstvo určuje pravidla hry a že (politický) zápas probíhá na hřišti, kde je pouze jedna brána, na kterou se hraje. Druhá je tabu. Jinými slovy, bez ohledu na dres všichni kopou za jedno mužstvo. Taková je podstata politického pluralismu v rámci liberální demokracie.

Je-li liberalismus jen jednou z ideologií, pak rámec, který nastavuje, není žádným univerzálním metarámcem, ale pouze jedním z možných rámců. Liberalismus se v tomto ohledu příliš neliší od komunismu a my bychom měli mít na paměti, že narozdíl od marxismu v tuto politickou filozofii věříme a bereme ji za svou.

Trump na trůně!

Donald Trump novým prezidentem Spojených států.

A nyní začíná zajímavý sociální experiment. Bude to takové jiráskovské „proti všem“. Zvítězí „nejmocnější muž světa“ v souboji s americkým levicovým establishmentem? Nebo se stane dalším konzervaticem, co konzervuje novější úspěchy levice?

Časy se zřejmě nevrátí před rok 1960, ani do devadesátých let, ale zastavení hispanizace Ameriky by pro začátek stačilo. Uvidíme, zda i to nebude nadlidský úkol…

Trumpovi vidláci

Časopis Respekt patří k těm médiím, u kterých si člověk může být jist, že cokoliv si tam přečte, bude přesným opakem dobra, krásy a pravdy. Nejinak je tomu i v případě článku Jiřího Soboty Volby století.

Levicoví liberálové se Trumpa bojí ze stejného důvodu, proč se obávají evropských nacionalistů. Pečlivě budovaná dystopie by se mohla zhroutit, kdyby bílá pracující třída začala naslouchat někomu, kdo přichází s již překonaným nacionalismem. A proto liberál dneška vede smrtelný zápas s liberálem včerejška – mechanismus, který udržuje nekoherentní liberální cirkus v chodu.

Pan Sobota pojmenovává tento fakt velmi přesně. Trumpa podporují právě ti běloši, kteří se pomalu stávají cizinci ve vlastní zemi a pro které, zdá se, není v novém společenském řádu místo.

Podle liberálů jsou to samozřejmě zpátečníci, bigotní burani, kteří se drží svých kostelů, svého stále stejného, nudného rodinného života, v němž není nouze o domácí násilí, své pivní flašky a své nenávisti vůči všemu jinému, cizímu a především vůči modernímu světu. Hillary ostatně vyjádřila pocity liberální Ameriky vůči těmto lidem dost jasně, když je nazvala „sbírkou opovrženíhodných, bigotních Američanů všeho druhu“.

Tito lidé jsou nebezpeční, protože podle autora článku „hledají nepřátele a příčiny problémů vždy jinde než u sebe“.

Jinými slovy se jedná o typického utlačovatelského untermensche, který brání supermanovi v dosažení jeho cílů svobody a rovnosti. Nic nového pod sluncem. Jen stojí za povšimnutí, jak jsou liberálové slepí k faktu, že používají stejný modus operandi, který vyčítají svým protivníkům.

Bílá pracující Amerika je nebezpečná, protože hledá nepřítele někde mimo sebe, což liberální Amerika samozřejmě nedělá. Trump je nebezpečný, protože je to populista a populismus do repertoáru liberálních politiků samozřejmě nikdy nepatřil a nepatří.

Liberál ví, že problém je v něm, v bílém člověku a nikoliv někde jinde. Takže oni, tradicinalisté, konzervativci, nacionalisté, křestané a další bigotní bílí mužové by měli konečně pochopit, že jsou brzdou společenského pokroku. Měli by se vzdát svých komunit, svých tradic, svého náboženství, měli by se přestat bát velkého světa otevřené společnosti a vstoupit na liberální univerzity, kde se nechají převychovat na správné občany nového světového řádu a zajistí si úspěšnou budoucnost ve vzdělanostní ekonomice.

Vždyť i barevní už pochopili, co je pro ně nejlepší a nechali si vnutit liberalismus, paradoxně ideologii bílého muže…

Myslím, že americká pracující třída a konzervativní Amerika vůbec by si zasloužili lepšího zastánce, než je Donald Trump. Není dobré křísit nacionalismus (tj. liberalismus včerejška) jako alternativu k současné vyšinuté formě liberalismu. Výstřelky nacismu stále slouží jako memento.

Ostatně zasloužili by si i lepší konzervativní politickou alternativu. Republikánská strana jako opozice vůči modernímu liberalismu naprosto selhává. Republikáni jsou Demokraté před deseti lety, mechanismus, kterým se úspěchy levice společensky konzervují.

Neboť svoboda a rovnost jsou principy, které má americká republika i americký lid v genech. Principy, které otcové zakladatelé vzývali při vyhlašování nezávislosti a které jsou jedním ze základních kamenů americké identity.

Proto vidím jakoukoliv možnost změny kurzu skepticky. I kdyby byl zvolen Trump a došlo k určitému restartu, bude to jen restart liberalismu, případně upgrade na verzi liberalismus 2.0.

Americký prezident

„Dámy a pánové, prezident Spojených států amerických!“

To mívalo zvuk. Kdysi, když americký prezident ještě býval vůdcem svobodného světa bojujícího proti nacistickým a komunistickým uzurpátorům. A podle oficiální historie a současného establishmentu jím stále je. Nicméně tato verze je ve sporu s realitou a stále více lidí si to uvědomuje.

Kdo se přestane dívat na svět skrze ideologické růžové brýle liberalismu, uvidí poněkud jiný obrázek: Ameriku nemilosrdně prosazující sociopatický liberální řád ve světě.

Spojené státy jsou velmoc. A jako velmoc mají vliv na dění ve světě. Proto nás musí zajímat, kdo povede tuto zemi v příštích letech. Na druhou stranu nelze realisticky očekávat, že by vládnoucí třída nějak zásadně měnila nastoupený kurz. Volby mají potvrzovat status quo, ne ho radikálně měnit.

Proto jsem k nynějším prezidentským volbám víceméně neutrální a rozhodně nechovám naději jako někteří z americké alt-right, že Donald Trump bude prvním krokem návratu k tradičním hodnotám. Pokud vyhraje. Ostatně jejich „tradiční hodnoty“ zřejmě nebudou mými tradičními hodnotami. Třeba svobodu slova nepovažuju za tradiční hodnotu.

Tyto volby považuju za mírně zajímavé ze dvou důvodů:

  1. Soupeří mezi sebou patrně dva nejhorší kandidáti za celou historii amerických prezidentských voleb.
  2. Jistý zlom, který Trump způsobil v americké konzervativní politice.

Ten druhý bod je zajímavější. Trump nebyl a není kritizován jenom zleva (od Demokratů), ale i z vlastních řad. Jednak velmi ostře, až hystericky. A jednak za věci, které jsou nebo by měly být standardní pravicovou politikou (např. omezení imigrace). Kritizován byl také za své pro-life výroky, a to i od tzv. pro-life organizací, které jinak standardně podporují republikánské kandidáty. Prolifeři v tomto ohledu možná sehráli úlohu užitečných idiotů, ale díky tomu vyplulo na povrch, že sami mají máslo na hlavě.1

Donald Trump cílí na bělošskou střední třídu, tradiční voličskou základnu republikánů, na kterou však titíž republikáni kašlou a kterou pohrdají. Raději se po vzoru demokratů snaží nadbíhat latinskoamerické menšině.

Tím se otevřel prostor pro tzv. alternativní pravici (alt-right), která je nyní stále více slyšet. Nejde o homogenní hnutí, neboť sdružuje příslušníky různých názorových proudů. Asi největší zastoupení tam mají nacionalisté. Tito lidé dělají (nejen) republikánům vrásky na čele, protože představují radikální element, který americká politika dlouho nepoznala.

Není se čemu divit. Overtonovo okno zaznamenalo v USA znatelný posun doleva za posledních 15 let. Reakce na sebe nemohla nechat dlouho čekat. Nicméně otázka, zda se alternativní pravice dokáže nějak výrazněji prosadit, zůstane otevřená i po těchto volbách, ať už dopadnou jakkoliv.

Takže kdo to bude? Hysterická a bojechtivá Hillary s mnoha politickými a diplomatickými přehmaty na kontě nebo přestárlý, bohatý playboy, který prodává, co je zrovna populární?


1

Šlo o Trumpovu zmínku o potrestání matek, které jdou na potrat, což pro-life organizace rozhodně odmítly. Detaily jsou nad rámec tohoto článku, ale tyto události mimo jiné ukázaly, že tzv. pro-life organizace jsou ve skutečnosti víc pro-choice, než pro-life.

Pravicový marxismus

Řekl bych, že marxismu se na smetišti dějin vede docela dobře. Po kdysi nejprogresivnější ideologii pes neštěkne. A marxističtí profesoři už se necítí doma ani na amerických univerzitách. Čím to je?

Současná inkarnace liberalismu, tzv. levicový liberalismus, popostrčila projekt modernity natolik doleva, že klasický marxismus se vedle toho jeví málem jako mírně pravicová ideologie. K takovému závěru alespoň dochází Oz Conservative.

Něco na tom je. Člověk už dneska nemusí být kapitalista, aby mohl aspirovat na tyrana/untermensche. Stačí, aby byl heterosexuální běloch s průměrným příjmem. Dle železné „logiky“ liberalismu je jeho momentálním nepřítelem euroamerická střední třída, nástupce bývalého proletariátu. Paradoxně přesně ta, která pomáhala liberální řád budovat.

A to není všechno. Na paškál přichází i věda samotná. Pro marxistu byla věda fetišem. Pro některé barevné studenty odkojené liberální ideologií je to jen další utlačovatelský nástroj bílého muže. Ve jménu rovnosti tedy povyšme čarodějnictví na novou vědu.

Někdy si člověk na tomhle světě připadá jako mimozemšťan. Ale třeba to všechno nějak vyřeší nový americký prezident…