Proč nechodím k volbám?

Vzhledem k tomu, že senátní a krajské volby klepou na dveře, snad by se hodilo vysvětlit, proč nechodím volit.

Jak jinak než hlasováním ve svobodných volbách prosadit v demokratickém státě určité ideje? Koneckonců máme i monarchistickou stranu, takže i monarchista jako já si přijde na své. Nebo je alespoň třeba něco udělat pro svou zemi, např. zabránit tomu, aby se k moci dostali komunisti, levičáci, pravičáci nebo kýho čerta.

Dříve jsem k volbám chodil, protože jsem výše uvedené argumenty považoval za uspokojivé. Dokonce i když jsem se začal dívat na demokratickou volební mašinérii s nedůvěrou, neměl jsem v ruce přesvědčivé argumenty, proč nevolit. Ty jsem našel poměrně nedávno. Dnes jsem přesvědčen, že důvody uvedené v prvním odstavci jsou mimo mísu.

V ČR je asi 5 milionů voličů. Řekněme, že se volební účast pohybuje kolem 50 až 60 %, tzn. že se voleb účastní 2,5 až 3 miliony voličů. Můj hlas má tedy váhu jedné třímiliontiny. Když vezmu v úvahu aktivní voliče na úrovni kraje, větší nebo menší obce, jejichž počet se může pohybovat v řádu statisíců nebo desetitisíců, i tak má můj hlas stále minimální hodnotu. Ani v maličké obci samotným hlasováním těžko můžu něco ovlivnit. Pokud se tedy na volby dívám prakticky a pragmaticky, můj hlas je ve většině případů pod úrovní náhodného šumu a nerozhoduje vůbec o ničem. I blogování je možná lepší způsob, jak něčeho politicky dosáhnout, než hlasovat ve volbách.

Volby mají ještě jeden aspekt, řekněme symbolický či principiální. Vhozením volebního lístku člověk vyjadřuje podporu kandidátovi, straně, programu. Většina nebo možná všechny politické strany nabízejí nebo připouštějí ve svém programu něco, co je morálně přinejmenším diskutabilní.

Další stránkou symbolického aspektu je fakt, že účast ve volbách podporuje systém, který nás dovedl tam, kde jsme. Volby jsou vlastně něco jako náboženský rituál, kterým každý vyjadřuje svou příslušnost a poslušnost vůči bohu liberální demokracie. Řečeno méně poeticky: vhozením hlasovacího lístku člověk vyjadřuje konsenzus s vládnoucí garniturou a celkovým směřováním země.

A v neposlední řadě účast na volbách ve mě a v lidech, na které mám vliv, posiluje chybné (iracionální) způsoby myšlení, což má negativní vliv na mě, na ně i na obecné dobro.

Stanovení diagnózy

James Burnham, autor knihy Sebevražda Západu vytvořil test „39 vět“, který pan Briggs uveřejnil na svém blogu. Pokusil jsem se jej pro českého čtenáře přeložit.

Na všech 39 tvrzení lze odpovědět ‚souhlasím‘ nebo ‚nesouhlasím‘, přičemž přesvědčený liberál odsouhlasí všechny nebo téměř všechny, konzervativec bude nesouhlasit s valnou částí a reakcionář odmítne všechny nebo téměř všechny. Málokdy bude výsledek půl na půl. Podle Burnhama samotného souhlasné odpovědi uvědomělých liberálů neklesnou pod 85%, zatímco u reakcionářů a některých konzervativců je to přesně naopak.

Jednotlivé věty jsou často přejaté ze spisů známých liberálů – autorů francouzské Deklarace práv člověka či Všeobecné deklarace lidských práv OSN.

Pojďme na to:

  1. Všechny formy rasové segregace a diskriminace jsou špatné.
  2. Každý má právo na názor.
  3. Každý má právo na bezplatné veřejné vzdělání.
  4. Politická, ekonomická nebo sociální diskriminace založená na
    náboženském přesvědčení je špatná.
  5. Používat metody mučení a fyzického teroru v politických nebo
    vojenských konfliktech je špatné.
  6. Lidová hnutí či vzpoury proti tyranii nebo diktatuře jsou
    správné a chvályhodné.
  7. Vláda má povinnost postarat se o nemocné, staré, nezaměstnané a
    chudé, pokud se o sebe nemohou postarat sami.
  8. Progresívní daň z příjmu a dědická daň jsou nejspravedlnější
    formou zdanění.
  9. Vláda má legální i morální nárok vyvlastnit soukromý majetek
    uvnitř hranic státu, který vlastní občané státu či cizinci, za
    rozumnou kompenzaci.
  10. Máme povinnost vůči lidstvu, tj. k lidem obecně.
  11. OSN je i přes své malé úspěchy krok správným směrem.
  12. Veškeré zasahování do svobody projevu a svobody shromažďování,
    kromě případů hrozícího veřejného nebezpečí nebo ohrožování mravní
    výchovy mládeže, je špatné.
  13. Bohaté státy, jako USA, mají povinnost pomáhat méně
    privilegovaným částem lidstva.
  14. Kolonialismus a imperialismus jsou špatné.
  15. Hotely, motely, obchody a restaurace na jihu USA by měly být
    ze zákona povinny dávat svá zařízení k dispozici černým ve stejném
    rozsahu jako bílým.
  16. Hlavními příčinami kriminality jsou nevzdělanost,
    diskriminace, ůdfa chudoba a vykořisťování.
    faůs
  17. Komunisté mají právo vyjadřovat své názory.
  18. Měli bychom být vždy připraveni vyjednávat se SSSR a dalšími
    komunistickými zeměmi.
  19. Tělesné tresty, s vyjímkou bití malých dětí, jsou špatné.
  20. Všechny národy, včetně národů a lidu Asie a Afriky, mají právo
    na politickou nezávislost, jestliže si to většina populace
    přeje.
  21. Vždy bychom měli respektovat náboženské přesvědčení
    ostatních.
  22. Předním cílem mezinárodní politiky v jaderné době by měl být
    mír.
  23. Cenzura je špatná, kromě případů ohrožení národní bezpečnosti,
    případně morálky mladistvých.
  24. Vyšetřovací komise Kongresu jsou nebezpečné instituce a musí
    být pod dohledem, aby se nestaly hrozbou svobodě.
  25. Peníze na školní a univerzitní stipendia se musí rozdělovat
    primárně podle potřeby.
  26. Kvalifikovaní učitelé, minimálně na úrovni univerzit, mají
    právo na akademickou svobodu: to znamená, že mají právo vyjadřovat
    své názory v učebnách i mimo ně bez zasahování administrátorů,
    členů správní rady nebo veřejných orgánů.
  27. Systém kvót založený na rase, náboženství, rodině a podobných
    faktorech, který určuje, kdo má být přijat na školy a univerzity,
    je špatný.
  28. Národní vláda by měla zaručit, aby všichni dospělí, kromě
    kriminálníků a bláznů, měli právo volit.
  29. Joseph McCarthy byl pravěpodobně nejnebezpečnějším mužem
    amerického veřejného života v období patnácti let následujících po
    skončení druhé světové války.
  30. Mezi lidskými rasami a etniky nejsou žádné podstatné rozdíly v
    intelektuálních, morálních civilizačních schopnostech.
  31. Každý krok ke světovému odzbrojení by byl dobrou věcí.
  32. Každý má mít politická a společenská práva bez ohledu na rasu,
    barvu pleti, pohlaví, jazyk, náboženství, politické a jiné názory,
    národnostní nebo společenský původ, majetek, okolnosti narození
    nebo jiný status.
  33. Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a vyjadřování.
  34. Každý má právo na svobodný názor a jeho vyjádření.
  35. Vůle lidu je základem autority vlády.
  36. Každý člen společnosti má právo na sociální zabezpečení.
  37. Každý má právo na stejnou odměnu za stejnou práci.
  38. Každý má právo založit odbory nebo do nich vstoupit.
  39. Každý má právo na životní standard odpovídající zdraví a
    pohodlí jeho osoby a rodiny a právo na zabezpečení v případě
    nezaměstnanosti, nemoci, úrazu, ovdovění, staroby či jiné ztráty
    obživy za okolností, které jsou mimo jeho kontrolu.

    Některé reálie z doby Studené války je třeba nahradit příklady ze současnosti, ale jinak je test stále platný. Např. SSSR či McCarthyho lze nahradit jejich současnými protějšky, např. prezidentem Putinem či kandidátem na prezidenta Trumpem.

    Moje skóre je necelých 90%:

  • souhlas: 5 (zcela), 6, 7 a 13 (s jistými výhradami)
  • nevím: 24
  • nesouhlas: všechny ostatní

Jsem liberál, ale léčím se!

Jak se pozná takový liberál?

Podívejme se nejprve na definici liberalismu.

Liberalismus
je politická filozofie, jejímž prvořadým politickým cílem je svoboda a hned za ní následuje rovnost.

Jinými slovy liberál je člověk, který chce svého cíle, tedy svobody a rovnosti, dosáhnout politickým činem. Jak se to projevuje?

Podívejme na nějaké méně kontroverzní politické téma. Např. má člověk právo vlastnit a nosit zbraň nebo stát může vlastnictví či nošení zbraní regulovat či zcela zakázat?

Pokud věříte, že člověk má právo nosit zbraň, pak jste liberál. Pokud si ale myslíte, že je prozíravé, aby stát umožnil vlastnictví a nošení zbraně kvůli sebeobraně, pak přinejmenším v této otázce liberál nejste.

Jak je asi patrné, problém není ani tak vlastnictví zbraně samotné, jako snaha pohlížet na toto vlastnictví jako na právo.1 Jestliže tedy někdo formuluje nějakou politickou kontroverzi jako lidské právo, jde s největší pravděpodobností o liberála.

Samozřejmě lze tento test aplikovat i na kontroverznější témata, jako je např. otázka tzv. svobody slova. Vždycky mi připadá zvláštní, když liberální křesťané vehementně brán svobodu slova, aby vzápětí museli strpět snůšku veřejných rouhání proti našemu Pánu, kterou tatáž svoboda slova zaručuje.

Kdo by chtěl ještě důkladněji prozkoumat, jak moc je jeho světonázor nasáklý liberalismem, může vyzkoušet tento Burnhamův test. Případně můj překlad téhož.


1

Případně, dle druhého dodatku Ústavy Spojených států, je právo vlastnit a nosit zbraň právem svobodného občana a, mimo jiné, pojistkou proti tyranii. Jak se zdá, občané USA jsou zřejmě ve stavu permanentní revoluce.

Reforma EU

Díky Brexitu se dneska hodně mluví o reformě EU. Rád bych také přispěl svou troškou do mlýna.

Narozdíl od mnoha reakcionářů, nacionalistů a dalších pravičáků jsem
skutečný eurooptimista. EU je v zásadě dobrý projekt a těch pár
nedostatků a much, které má, lze snadno odstranit navrhovanou
reformou. Detaily je samozřejmě nutné doladit, ale základní body
jsou jasné:

  1. Přejmenovat EU na Svatou říši římskou.
  2. V čele SŘŘ bude stát císař, obránce
    křesťanstva. Vhodným kandidátem je Dům habsburský.
  3. Protože úkolem Říše je obrana církve a křesťanstva, bude císař
    velet branné moci říše, která bude složená z jednotek všech
    členských států, a bude řídit její zahraniční politiku.
  4. Katolicismus se stane oficiálním náboženstvím SŘŘ. Jak jinak!
    Církev musí mít ve společnosti místo, které jí právem
    náleží. Namísto náboženské svobody pouhá přiměřená tolerance jiných
    náboženství a bezvěrectví. Omyl lze tolerovat, nakolik je to za
    daných okolností moudré, ale nikdy ho nelze stavět na roveň
    pravdě.
  5. Liberalismus, dosavadní ideologickou platformu EU je nutné
    důsledně odmítnout, vykořenit veškeré liberalismem ovlivněné
    politické, právní, ekonomické a jiné ideje a činit pokání za
    spáchání tohoto ohavného hříchu.
  6. Církev musí neprodleně zahájit novou evangelizaci Evropy. Nutno
    vykonat mnoho pokání a procesí za odčinění všech urážek Boha, jichž
    se dopustil liberální režim a s ním my všichni.
  7. Znovu nastolit patriarchát. Důrazně odmítnout
    feminismus a všelijaké moderní genderové teorie.
  8. Zrušit univerzální volební právo (tj. odstranit volební právo
    žen a nemajetných). Když už mají být volby, nechť je volební
    jednotkou domácnost, nikoliv jednotlivec.
  9. Zrušit všechny další zákony nebo ústavní principy, které jsou
    proti
    Božímu zákonu (především potraty, antikoncepce,
    rozvody). Přimět členské státy, aby také přijaly příslušnou
    legislativu. Ve věcech Božího zákona neplatí princip
    subsidiarity.
  10. Jednotlivé členské země mohou vyměnit demokracii za jiné,
    vhodnější státní zřízení, zejména monarchii.
  11. Kříž se opět vrátí na úřady, soudy a do škol. Musí být zřejmé,
    že je zde jedno dominantní náboženství (katolicimsus) a jedna
    civilizace (křesťanská).
  12. Ustanovení panského systému. Musí povstat nová
    šlechta hodná toho jména. Obnova klasických stavů a s nimi
    spojených privilegií a povinností. Nutno snížit tzv. sociální
    mobilitu.
  13. Podporovat a chránit venkov, protože sedlák svázaný s
    půdou je důležitý pro sebevědomí národa a taky základem
    regionálních odlišností.
  14. Reforma finačního sektoru. Zrušit všechny lichvářské
    typy smluv o půjčkách, protože jsou v rozporu s Přirozeným
    zákonem.
  15. Obnova cechů nebo podobných institucí. Cílem je
    přinutit podnikatelské subjekty co nejvíce sloužit obecnému dobru
    (především místních komunit). Odpor proti globalizaci a
    kapitalismu, jak ho známe nyní.
  16. Podpora rodiny a populačního růstu. Zrušení veřejného
    sociálního pojištění a přesun zajištění na stáří do soukromého
    sektoru. Postarat se o starší generaci je úkolem dětí a rodiny
    obecně, nikoliv státu. Sociální péče o potřebné by se měla dostat
    pod správu církve.
  17. Státní a církevní kontrola nad médii. Cenzura morálně
    závadných pořadů. Slovo je mimořádně nebezpečná zbraň a podle toho
    je třeba s ní zacházet. Kultura se odvíjí od kultu. Křesťanský
    kult dá vzniknout nové, křesťanské kultuře.

Věřím, že tyto drobné reformní kroky posunou věc Evropy správným
směrem. Nejde o žádné novátorství. Uvedené principy byly v minulosti
již mnohokrát s úspěchem vyzkoušené.

Je to míněno vážně?

Řekněme, že jde trochu o provokaci, trochu o nadsázku a trochu o programové prohlášení tohoto blogu. Principy reformy, trůn a oltář, patriarchát a náboženství jsou v pořádku, neboť byly základem naší civilizace po mnoho staletí. Ale kdo by chtěl těchto 18 bodů zavádět dnes, byl by pravděpodobně úředně prohlášen za duševně nemocného.

Jak jsme se dostali do situace, kdy považujeme za špatnou většinu toho, jak uvažovali a co dělali naši předkové? Krátká odpověď na tuto otázku zní: všudypřítomná modernita a její politický projekt, zvaný liberalismus. To jsou dva hlavní důvody, proč si většina lidí poklepe na čelo, když si přečte výše uvedené. I ti, kdo jsou tzv. „proti systému“. Dokud tento stav trvá, zavádění reforem se musí odložit na neurčito.

Naneštěstí ani křesťané nejsou imunní vůči modernitě a liberalismu. Proto za nejpodstatnější považuju bod č. 5. Důsledné odmítnutí liberalismu povede v té či oné podobě k návratu tradice. Konkrétní tradice, nikoliv nějaké obecné tradice. Pro mě je jedinou pravou evropskou tradicí katolické křesťanství, proto věřím v návrat některých institucí s ním spojených. Evidentně nejsem sám.

Co bude mimo to, těžko říci. Liberalismus má mnoho podob a je v nás hluboce zakořeněn. Jeho odvrhnutí proto může mít velmi nečekané důsledky. Nový středověk na sebe může vzít různé podoby. Všechno závisí na tom, jak důsledně se podaří vykořenit modernitu, jejímž plodem liberalismus je, z našeho myšlení a vnímání.

A to začíná správnou analýzou a stanovením diagnózy.